Automaty

Good idea

Nokia 888

O produktech finského gigantu Nokia jsem sice ještě, ale v případě Nokie 888 musíme udělat výjimku. S tímhle supermoderním mobilem se totiž nemůže rovnat žádný mobilní telefon, smartphone ani PDA.

Ono se sice nejedná ani tak o mobilní telefon, jako spíše o studii mobilního telefonu, ale tento drobný nedostatek Nokii 888 na působivosti vůbec nic neubírá. Jejím autorem je Tamer Nakisci z Turecka, který s ní vyhrál první místo v soutěži NOKIA Benelux Design Awards a podle něhož bude trh s mobilní elektronikou v budoucnosti patřit právě takovýmto modelům. Telefon o tloušťce pouhých 0.5 cm využívá zcela postrádá klávesnici, místo níž k ovládání slouží pouze hlasové příkazy a dotyková obrazovka. Přístroj lze držet v ruce jako běžný telefon, nebo stočit a nosit na ruce jako náramek. Základní myšlenka Nokie 888 spočívá v tom, že neexistuje žádný ideální tvar mobilního telefonu a proto musí být samotné zařízení schopno přizpůsobit se aktuálním potřebám uživatele. Tak jak se vám líbí?

Fotografovo nebe - rozlišení čtyři tisíce megapixelů

Pro milovníky fotografování se zrodila další lahůdka která vznikla z přátelské diskuse typu : Je lepší digital nebo klasika? Výsledkem je fotoaparát který má ze všeho něco a fotí neuvěřitelnými 4000 000 000 pixeli. Tento fotoaparát Gigapxl navrhli a zkonstruovali manželé Graham Fling a Catherine Aves.

Abychom mohli zobrazit obrázek pořízený Gigapxl fotoaparátem na monitoru potřebovali bychom 70 obrazovek na šířku a 44 obrazovek na výšku, a to všechny s rozlišením 1280x1024 pixelů. Kdybychom chtěli obrázek vytisknout co nejmenší tak, aby běžné oko bylo schopno rozpoznat všechny detaily, musela by mít zvětšenina rozměry 3 x 6 metrů.

Nejlepší představu ale získáme, když se podíváme do galerie výsledných obrázků. Cílem týmu je totiž zachytit krásu památek tak, jak je dnes vnímáme. Nejde totiž jen o projekt technologický, ale také umělecký, a při prohlížení úchvatných záběrů dáte autorům za pravdu - tyto snímky si vysoké rozlišení opravdu zaslouží.

Galerie fotografií z projektu Gigapixl

Abychom si ještě před podrobnějším pohledem na technologické pozadí projektu ilustrovali, jakých výsledků fotografové dosáhli, vybral jsem dvě fotografie, na nichž je vysoké rozlišení obzvláště působivé.

Raketoplán Discovery - noční záběr

Záběr zachycuje raketoplán Discovery při západu slunce, během pauzy v přepravě raketoplánu na start.

A teď to přiblížení... Vidíte tu bílou desku pod tryskami raketoplánu? Na výšku má něco přes metr, a od fotografa je vzdálená přes 80 metrů. Díky ultravysokému rozlišení fotografie si ale můžeme záběr přiblížit bez ztráty detailů:

Podobně bychom si mohli přiblížit detaily trysek nebo pásů přepravujícího vozidla. Tedy pokud bychom měli k dispozici DVD s fotkou v plném rozlišení. Přesně tak, fotografie se na nic s menší kapacitou nevejde.

Baseballový zápas

Další ukázkou je typická fotografie ze sportovního stadionu. Z celkového záběru nejspíše neoceníte fotografovu pohotovost...

Ale když si přiblížíme první metu, vidíme, že fotograf zmáčkl spoušť v pravý čas.

Zřetelně vidíme i lidi z publika, rozlišení je dostatečné k tomu, abychom rozpoznali obličeje.

Podobný projekt - holandská organizace TNO umožňuje on-line přístup k 2,5gigapixelové fotografii (lze interaktivně zoomovat a pohybovat se po obraze). Tato fotografie města Delft byla pořízena digitálně.

Myslím si že si tímto manželé Graham Fling a Catherine Aves vydělají pár zlaťáků protože bez pochyby bude jejich vynález chtít armáda a NASA, kterí mají zatím jen 1000 Megapixelů.

zdroj : technet.idnes.cz ( Pavel Kasík)

Svlékat, prosím!

Na sedmnáct set vyznavačů nahoty se sjelo k říčce Tyne u britských měst Newcastle a Gateshead. Stali se tak obyvateli "Nahého města". Pozval je sem světoznámý americký fotograf Spencer Tunick, který proslul právě uměleckými fotografiemi obrovského počtu nahých lidí.

Pro Tunicka je to vůbec první práce ve Velké Británii.

Newyorčan už dříve fotil stovky nahých lidí mimo jiné v Barceloně, Sao Paulu či ve Vídni. "Nejde mi vůbec o erotiku. Chci, aby moje fotografie měly smyslný náboj," tvrdí fotograf.

Chtěl by podle vlastních slov ukázat poetiku, která pramení z toho, jak jsou jednotlivá těla poskládána do mozaiky.

I samotní aktéři focení odmítají jakoukoliv spojitost s erotikou. "Není na tom nic exhibicionistického," tvrdí 34letá Cally Danielsová, která pracuje v Edinburghu jako designérka.

Kontroverzní fotograf
Práce osmatřicetiletého Tunicka vyvolává kontroverze po celém světě.

V roce 1994 dokonce skončil společně s modelkou v cele. Policistům se nelíbilo, když pózovala nahá na vánočním stromě před Rockerfellerovým centrem na Manhattanu v New Yorku.

Jeho největší "mozaikou" bylo sedm tisíc Španělů, které vyfotil v červnu 2003 v Barceloně.

Modely pracují zásadně zadarmo. Jediné, co dostávají za odměnu, je podepsaná fotografie.

zdroj : idnes

Cipis ve Springfieldu

S příležitostí blížících se simpsových ve filmu vznikla Kryšpínem řetězovka s názvem Český Spriengfield. A jelikož se už docela hojné množství lidí zapojilo, tak jdu do toho taky. Jde o to že si na webu simpsnů vytvoříte svojí postavičku která by se vám měla co nejvíce podobat, dáte ji na svůj blog a ozvete se Kryšpínovi který poté ze všech postaviček udělá jedno rodinné foto. Celé znění ůkolu najdete zde
Tak toto jsem já, líbím se?

Jak se volily divy

Při vyhlašování nových sedmi divů světa se na velké show v Lisabonu nadšeně hovořilo o „prvním globálním demokratickém rozhodování v dějinách lidstva“. Autorům těchto výroků ovšem muselo být jasné, že to není tak docela pravda. Volba některých z divů byla totiž silně zmanipulovaná.

Nápad na druhý díl veleúspěšného seznamu sedmi divů antického světa je samozřejmě chytrý a přitažlivý. Jeho autor kanadsko-švýcarský podnikatel Bernard Weber, ho navíc překládal jako určitý „nástroj k vyrovnání historické nespravedlnosti“. Na rozdíl od původního seznamu, v němž figurovali jen atrakce středomořského regionu, totiž mohly nyní do světa ramp vstoupit i památky odlehlejší civilizací.

Hlasujte zadarmo

Jenže právě v tom je základ těžkostí, nakonec celé hlasování, do něhož se zapojilo na 100 milionů lidí, poněkud znevěrohodnotili. Nedá se totiž rozhodně říct, že by se vzdělaní lidé z celého světa zodpovědně zamýšleli nad tím, kterým památkám dát status divu. Výsledky spíše odrážejí momentální vzepětí národního sebevědomí v některých zemích a marketingové akce, jež v nich hlasování podporovali. Proto není divů líný a blazeovaný Západ „prohrál“ na celé čáře. Do seznamu prosadil jen římské koloseum, zatímco žhaví favorité jako Eiffelovka věž či Stonehenge skončili v poli poražených (už vůbec nemluvě o našem pražském hradu a Karlově mostu, které byli v širší nominaci). Latinská Amerika má ovšem divy hned tři. K Hlasování pro sochu Krista Spasitele nad Rio De Jančárem totiž Brazilce vyzýval jejich prezident i borci z národního fotbalového týmu, reklamy byly na jízdenkách v aut

obusech a mobilní operátoři umožnili zdarma posílat hlasovací esemesky. Vláda v Peu zase zřídila speciální počítačové kiosky, ze kterých mohli lidé zdarma hlasovat pro Machu Picchu. V Jordánsku se do kampaně na podporu Petry zapojily královská rodina a poníze ze státního rozpočtu, v Indii propagovali Tádž Mahal i místní popoví zpěváci. Jediná zachovalá památka z původního seznamu – egyptské pyramidy – nakonec dostala status „čestného divu“ a nehlasovalo se pro ni.

Šlo hlavně o peníze

Mezi odborníky vzbudila celá akce mírné rozladění . UNESCO se do ní přísně distancovalo (jeho bývalí generální ředitel Frederico Mayor ovšem s organizátory spolupracuje a byl přítomen vyhlášení výsledků). Namítá, že vybrat sedm památek z celého světa o ničem nevypovídá; zvlášť v době, kdy má UNESCO na svém mnohem prestižnějším seznamu 660 kulturních a 166 přírodních památek.

Bernarda Webera proto kdekdo podezírá, že mušlo především o kšeft. On to však odmítá s tím, že do své akce už v přepočtu přes 300 milionů korun a zisk z ním (zatím) žádný nemá. Počítá ale s dlouhodobým pokračováním své myšlenky: nyní by se mělo volit sedm technických divů světa, další budou následovat.

Ať už je to ale s penězi jakkoli, máme tu nepochybně zajímavý úkaz: vyhlášení nových nových sedmi divů se jistě projeví v zájmu veřejnosti a turistickém ruchu.

1) Velká čínská zeď
(Čína) - Nejrozsáhlejší stavba na světě a prý jediná viditelná z vesmíru se začala stavět ve 3. století před naším letopočtem jako ochrana před mongolskými nájezdy. Dnešní podoba pochází z 15. až 17. století. Zeď měří až 6400 kilometrů a vysoká je místy až jedenáct metrů.
2) Socha Krista Spasitele
(Brazílie) - Socha z rukou francouzského sochaře Paula Landowského byla na vrchol hory Corcovado nad Riem de Janeiro umístěna v říjnu 1931. Navrhl ji Brazilec Heitor da Silva Costa. Měří 38 metrů.

3) CHICHÉN ITZÁ
(Mexiko) - Nejznámější chrámové město na mexickém Yucatánu sloužilo jako politické a ekonomické centrum civilizace Mayů a Toltéků. Kukulcánova pyramida, observatoř Caracol a další unikátní architektonická díla uprostřed džungle jsou stará přes tisíc let.
4) Koloseum
(Itálie) - Koloseum dal v Římě postavit císař Vespasián, dokončeno bylo roku 80 našeho letopočtu. Amfiteátr s dvojitým ochozem a otevřenými arkádami z kamene a mramoru sloužil jako aréna pro hry, zápasy gladiátorů a zvířat i divadelní přestavení. Hlediště pojalo až 50.000 diváků.5) PETRA
(Jordánsko) - Celé skalní město vytesali do růžového pískovce v jordánské poušti kočovní Nabatejci - obytné místnosti, hrobky, pokladnice, chrámy i lázně. Před 2000 lety z něj učinili bohaté město, kde se zastavovaly kupecké karavany. Tajemství města pak dlouhá staletí střežili beduíni. Petru znovu objevil roku 1812 Švýcar Johann Burckhardt.
6) MACHU PICCHU
(Peru) - Posvátné pevnosti Inků ve výšce 2360 metrů nad mořem dala název nedaleká hora. Komplex s chrámy, paláci, terasami a zahradami vznikl okolo roku 1450 asi sto kilometrů od tehdejšího centra Incké říše Cuska. Roku 1911 ho objevil americký archeolog Hiram Bingham.
7) TÁDŽMAHAL v Ágře
(Indie) - Mauzoleum vysoké 75 metrů postavil u řeky Jamuny císař Šáhdžahán v roce 1648 na památku své milované manželky Mumtáz Mahal. Stavba hrobky na mramorovém podstavci uprostřed okrasných zahrad trvala 22 let a pracovalo na ní 20.000 dělníků. Povrch je zdobený polodrahokamy, kaligrafická výzdoba je z černého mramoru.