cipis blog

2.den - Banát - Ubytování u Pražáků, neplánovaný odpočinek, hospoda

2008-09-26T12:23:00.000-07:00

26.9.2008

Dnešek začínám psát až od poledne, protože se mě nechtělo kouskovat cestu na dva články. Takže dojeli jsme do Rovenska, teď ještě najít dům Pražáků č.p.55 u kterých jsme měli z domu domluvené ubytování, zajeli jsme na náves a zeptali se pána co právě šel kolem. Poprvé jsme zaslechli tu banátskou češtinu. Kde bydlí Pražákovi už zhruba víme tak valíme dál, projíždíme vesnicí, nikde ani noha. Nalézáme dům č.p. 55. Zaklepali jsme na vrata a otevřela paní Pražáková. Krásnou češtinou nás uvítala, ukázala nám naši ubikaci a my se začali vybalovat. Paní Pražáková se hned zeptala, na kolikátou má udělat večeři. Řekli že jí že na pátou ale ať nic nedělá že potřebujeme dojíst ještě domácí. Tak nám aspoň ukázala kam máme přijít. Všichni jsme si zabrali postel a vybalili věci. Po chvilce neplánovaně ležíme a někteří už i spí. Ono se ani není čemu divit, v autě se toho zrovna moc naspat nedá, kord Petr s Romanem kteří to odřídili celé sami. Martin začíná chrápat, tak jsem se domluvili že za chrápání budeme dávat žluté karty jako ve fotbale. (dvě žlutý = vyhazov na chodbu). Kolem páté jdeme na večeři, vybaluji ještě domácí řízky a utopence. U večeře si s paní Pražákovou pěkně povídáme, v tom z pole začne vracet zbytek rodiny. Babička, děda a syn Petr, vymrzlí zasedají ke kamnům a rychle se připojují k debatě, o tom jak se jim žije a nežije. Opravdu mě hodně překvapuje tak jejich čeština, krásná výslovnost, žádné to naše oukej. Náhle Petr Pražák, vytahuje flašku něčeho zlehka nažloutlého, a dává kolovat, domácí slívka. To se rozvedlo k další debatě, zjišťujeme že Petr pálí ročně 800litrů, a že pálí jen jednou. Tak mu dáváme ochutnat tu naši domácí. Říká že ji zná ale že je máme moc silný. Jenže my si dáme štamprdli tej naší padesátky a on decku svojí třicítky, takže ono je to nakonec jedno. Stejně se divím jakože ještě vidí dobře, když pálí jen jednou. Aby jsme nechali navečeřet i domácí tak bereme čelovky a jdeme na průzkum místní hospody. Ta je na návsi, společně s obchodem. Jelikož a protože místní do hospody moc nechodí, tak nemají ani točené pivo. Dáváme lahvového Ursuse (česky medvěd), v hospodě nás vítá nějaký opilý Rumun, pořád nám mává, po chvilce zjištuji že nemává že machruje, má totiž šest prstů na ruce :D. V hospodě jsme si všimli cedulky se zákazem focení, to však nevidíme zvlášť Roman který začal fotit co šlo včetně Rumuna. Dostali jsme vyhubováno od pana výčepního, že tam je cedule. Řádně jsme se omluvili, on to pochopil a bylo vše v cajku. Pak už si s námi i normálně povídal. Docucli jsme druhého Ursuse a šli zpátky k Pražákům. Když jsme přišli na pokoj měli jsme krásně zatopeno v kachlákách, otevřeli jsme vínko, nakrájeli nějaký kousání a plánování zítřejška. Dohodli jsme se že pořádně prozkoumáme vesnici a její okolí. Dobrou první banátskou noc ;)

1.den - Banát - Přes noc o pěknou řádku let nazpět

2008-09-25T03:40:00.000-07:00

25.9.2008
Po domluvě v hospodě a ještě několika upřesňovacích emailech se pět z šesti účastníků schází u nás před barákem, což je první nástupní stanoviště, to druhé je ve Velkých Němčicých u mýho strýce Petra, který obětoval svého osmimístného Transportéra na 780km dlouhou, povrchově nejistou cestu. Po takřka nadupání bagáže do auta, rozloučení se zbytkem rodiny co sme nechali s taťkou doma vyrážíme, a to na první přestupní stanici (checkpoint) do Velkých Němčic. První část cesty ubíhala celkem pohodově, a za necelé dvě hodiny jsme byli v Němčicích. Přeložili jsme Oktávku do Transportéra, zasedli k mapě a kávě. Zhruba v 9 večer vyrážíme na druhou, podstatně delší cestu do rumunského Rovenska. V sousedních Hustopečích najíždíme na dálnici a po ní jedeme do Bratislavy, dálniční známku ani nekupujeme.Na Slovensko-maďarských hranicích však už kupujeme (ještě slovensky), pokračujeme do Budapeště a dále na Szeged, kde musíme koupit silniční poplatek na Rumunské silnice, tzv. Rozineta. Přejíždíme do Rumunska hraničnícm přechodem Kiszimbor, kde se nás na něco dotazoval hraničák, odpověď "turist banát" rozzářila jeho tvář, mávl rukou a my byli v Rumunsku. Až do Temešváru to celkem jde, ale v něm to vše začlo. Ranní špička v přeplňěném temšváru, mění veškeré předpisy na právo silnější a drzejší Dacie, a v tom my rozespalý, vykulený turisti. Naštěstí GPSka tak ňák věděla kudy z toho ven a po objetí celého Temešváru kolem dokola, nás cesta vyhazuje na město Resita. Náhle se mění asfalt na stěrk, rychlost se hodně snižuje, no prostě začíná to pravé Rumunsko. A po takovýchto cestách a občas i necestách nás po čtyřech hodinách vítá poledni Rovensko.

Banát - Cesta proti proudu času

2008-09-24T09:44:00.000-07:00

O tom že každé hory, každý les, každá řeka voní uplně jinak než všechny ostatní. To je pravda známá každému tulákovi. Natož banátské divoké lesy, hory a pole rozorávaná koňským zápřahem voní bezesporu opojněji než penzion se zahradou na okraji Prahy.

Možná jste někdy snili o tom, jaké to bylo žít kdysi, když život plynul jinak než nyní. Na plotně bublá polévka, v peci se už dopéká chleba, z chlíva slyšíte neodbytné zvuky (ještě je potřeba nakrmit), v kachlové peci praská oheň, při kterém se tak krásně povídá. Ráno vás probudí kohoutí budíček, křik zvířectva, zvuky loukoťového vozu taženého koňmi. A kolem toho všeho příroda. Krásná, tajemná, skoro panenská, dotčená jen motykou a koňským spřežením. Tak takový je Rumunský Banát, kam jsem se vydal s partou známých.

Nápad vydat se za našimi krajani do Rumunska vznikl v mé hlavě chvíli před mými 20tými narozeninami. Taktika stylu čím jsou narozeniny blíž, tím dávám více najevo jak je v Banátu hezky, že bych se tam někdy rád kouknul se vyplatila. K narozeninám jsem dostal mapu Banátu a knižního průvodce tímto krajem vydaného CK Kudrna. Teď už se zbývalo jen domluvit co a jak, to jsem vyřešili schůzí v hospodě a mohlo se jet.

1.Den - Za jednu noc o pěknejch pár let nazpět
2.Den - Ubytování u Pražáků, neplánovaný odpočinek, hospoda

Spanilá cesta na východ aneb Bieszczady 2008

2008-09-14T13:03:00.000-07:00

Už je to zase rok co cestovní kancelář PrKo vyrazila do světa a já s nimi. Po loňské Bretani, jsme letos jeli prozkoumat kout Slovensko, Polsko, Ukrajinské hranice který nese název Bieszczady (polsky běsy a čáry).

Nechce se mi psát žádný cestopis typu: v kolik,odkud,kam,přes co, jakým stylem a kolik to bylo kilásků, hlavní důvod je že moje hlava děravá by si to taky nemusela pamatovat ;)

Trocha toho zeměpisu: Polské Bieszczady (čti Bieščady) hraničí na jihu se slovenskými Bukovskými vrchy a navazujícími částmi na Ukrajině, tedy v nejjihovýchodnějším cípu Polska. Bieszczady leží na území vojvodství Podkarpatského (Podkarpackie) a jsou zahrnovány do tzv. Východních Beskyd. Nejvyšším vrcholem celého tohoto rozlehlého pohoří je Tarnica (1 346 m). Největšími bieszczadskými poloninami jsou Polonina Bukowska, Bukowe Berdo, Polonina Caryńska, Dzial, Jeleniowaty a Polonina Wetlińska. Pro Bieszczady, podobně jako pro Poloniny na Ukrajině, jsou typické vrcholové a hřebenové louky ve výškách od asi 1 100 metrů nad mořem. Velká část pohoří je zahrnuta do Národního parku Bieszczady (Bieszczadzki Park Narodowy). Biesczady je nejméně lidmi osídlená část evropy, zato tu žijí zubři,jeleni,rysy a další divá zvěř.

Jak jsme tak projížděl a procházeli tento kraj, tak jsme naráželi na různá dobrodružství.
Déšť první den po chvíli co jsme sotva sedli na kolo nás vyškolil natolik, že už si příště nově koupenou pláštěnku zkusím nančisto oblíknout doma, hlavně ji dostat mokrýma rukama z toho zatavenýho celofánu. Celej den zataženo, neměli jsme kde uschnout, nasraný celý mokrý najednou potkáváme na polňačce u vesnice Lupkow náš autobus, náš šofér Milan Šukanahu nám oznamuje že, když pujdeme tadytím směrem po tom bahnitém poli ještě asi 2kilásky tak narazíme na camp, ale že neví jak tam dostaneme autobus a transita, když tam nevede žádná přístupová cesta. A že on už za volant nesedne že se ted točil 2hodiny pod mostem, odřel celej autobus a přitavil spojku (ta tam byla cítit ještě za dva dny). Někteří jedinci šli přesto Schronisko v Lupkowě prozkoumat, dostali se tam sotva pěšky. Mezitím dalších pár jedinců jelo po cestě dál, jestli tam nebude nějakej plac na stany. Flek na 20 stanů by se tam někde našel ale hlavně tam stál osamocený rodinný dům, který sloužil zároveň něco jako penzion poslední třídy a hrdě nesl jméno Szwejkovo, což jsme přesně hledali. Jedniný problém zůstal v tom, co s tím beranem kterého nám pečou celý den ve Shronisku. Tento problém však vyřešil vypůjčený dvoukolák ;) Konečně nastala ta odměna za celý den. Pupek plnej pečenýho beraního zalitej pár kouskama sem poslal spát bez přemlouvání.
Na druhý den máme naplánované kolečko, ještě ho trochu poupravujeme tím že se koukneme na naše skoro bydliště. Schronisko vypadá parádně, dřevěný srub se studnou ve stráni. Až mě mrzí že jsem se nepřidal k té menšině co ho tak prosazovala. Jedem, jedem, jedem a najednou cesta dostává nových hodnot - mění se v úkokolejku. Normálně nekecám na kolejnici namalovaná modrá značka. Po kolejnici sem se jezdit nenaučil ale ještě dalších 5km a už by mi to možná šlo. Cestou sme potkali milíře (pece na výrobu hnědého uhlí), u jednoho z nich na schůdkách od maringotky očouzenej samorost. Na fotku jak dělaný tak mu říkám: Můžu foto? Poustevník: Foto? NIE! mas slivovicu? Pak foto. Mezitím sem ho 3x cvakl a řekl mu že slivovice niet.
Třetí den nakládáme kola a opouštíme Lupkow, v plánu bylo dojet autobusem k Solinskému jezeru (Bieszczadské moře) a na kole pak do Ustrzyki Gorne. Cestou jsme se zastavili j nějaké hospůdce na pivko a při vyjíždění z ní křup a já bez šlapky, urval jsem páku na straně s rozetou. Udělali jsme však improvizaci, pomocí přivázané nohy ke šlapce a gumicku přivázaného vepředu za koně Jirku a řidítka na postiženém kole, já rozrážel vzduch a zbytek zezadu tlačil, a takhle až do Ustzyků. Zde spíme v campu Kremenaros.

Čtvrtý den je v plánu pěší tůra, a to přes hřeben poloniny Carynska, autobus nas veze až pod ní na parkoviště, tam zaplatíme každej 1éčko za vstup do NP poloniny a jdem, cesta lesem hodně stoupá a pak se před námi otevřeli ty hřebeny a hned se nám vyjasnil úsměv. Na hřebeni jsme dali sváču a pak po něm šli až zpátky do Ústřiků.
Pátý den je v plánu další kolotúra, to se mě netýká - asi nemám na čom ne?
Vyrážím sám zdolat nejvyšší kopec Biesczczad Tarnicu (1348m.n.m.). Vyrážím pěšky přímo z campu do vesnice Wolosate, kde opět platím jedno Éčko za vstup. Tarnica je podle knížky o horách 18. nejvýznamějším kopcem na světě protože na něho kdysy vylezl papež. Což by mě bylo uplně jedno, kdyby zrovna neměli v polsku nějaký svátek při kterím se v Biesczadách chodí na tento vrchol jako pouť, takže ve štrůdlu s hromadou cizích lidí šlapu nahoru. Začalo se pořádně zatahovat tak jsem přidal abych ten vrchol ubec stihnul, co jsem dorazil na vrchol v tom se na mě spustila kroupová sprcha, jauvajs jak štípali mrchy. Musel jsem seběhnout dolů tou samou cestou protože po hřebeni by to byla sebevražda, blesk za bleskem. Naštěstí jsem byl schovanej v nějakým krmelci. Asi po hodině to bylo z nejhoršího venku tak jsem se vrátil zpátky do Kremenaroše. Večer se popíjelo, hrálo na kytaru a bylo veselo. Já sem ještě vyfasoval nějakýho ukrajinskýho lahváče u polských kámošů na pokoji.
Šestý den ráno nakládáme kola, (moje naloženo natrvalo-chudák), a jedeme směr Slovensko, někde po cestě vykládáme kola, já zůstávám v buse. Ve městě humenné před námi zastavuje náš doprovodnej Jumper, že mu odela převodovka že budeme muset tlačit při každým rozjezdu. Přesedám k nim, na každé křizovatce tlačíme, vypadáme jak cigáni co ukradli auto ;). Zkousíme pár autoopravoven-vsude maj prace dost. Tak valime až do obce Zboj. Ve zboji nás hned uvítali, chlebíčky,zákusky,kafe a hlavně vinikající pašovaná ukrajinská vodka. Než dojeli ostatní na kolech pomáhal jsem místním s gulášem pro nás. Měli to dobře rozvržené, jedna tetička dělala maso druhá knedle, treti krajela cibuli a tak ;), já jako velký pomocník jsem tyto suroviny snášel do auta, tzn. že jsem musel vždy k někomu do baráku. Nezapomínejte že jsme v nejchudší části slovenska, místní babičky si mě hned odchytávali, a zvali mě na ranní snídani, jenže mě bylo jasny že v tom bude nějaká jejich svobodná vnučka, kterou by rády provdali do čech. Problém byl taky v tom že místní babičky mluví tzv. Rusinštinou napůl slovenština napůl ruština, mnohdy jsem jim ubec nerozumel, ale kdo nerozumí kejvá že ano, jedné jsem nevědomky odsouhlasil že se tam ráno zastavím na snídani. Ve Zboji byla možnost spát buď, v mísním úřadě.radnici,tělocvičně a sálu zároveň nebo na krásném místě u rybníka ve stanech, tak to jsem neváhal. Večer jsme se nadlábli výborným gulášem z domácích surovin. Něco "málo" popili a šli spát.
Sedmý den jsme se rozhodli že nebudem dělat nic ;), oproti těm kteří si dali pěší tůru na kopec Kremenec kde se protíná SK/PL/UK hranice. Já segra a dasty jsem prece jen kola sedly (ja na vypujcene) a zajeli jsme se podívat na Medovou Babu, to je obrovský totem s včelím úlem na planině v lese a kousek nad tím rybníček. Pěkné místo. Po cestě zpátky sme si v mítním penzionu dali smažák a já si koupil tur. placky., večer sme si šli zaházet freesbee na místní fotbalové hřiště.
Osmý den opět nakládáme kola, popojíždíme autobusem zhruba 4 hodiny, až k vysokým tatrám. Vykládáme kola a nastupuje nejkrásnější trasa za celou dovolenou, 60km takřka z kopce krásným údolím ža do vodáckého campu Borová Sihoť. Po cestě koupačka v potoce a prohlídka místního dřevorubeckého cintorínu.
Devátý den, obyč cesta domu se zastávkou na nakoupení ovčích sýrů

Dovča se rozhodně povedla, tak zase příště někde jinde.
P.S. při psaní tohoto článku jsem cítil že mi to moc nejde, tak omluvte chibi, a styl. Ahoóóój

Přechod Jeseníků 2008

2008-08-05T13:35:00.000-07:00

Už mě dlouho vrtalo hlavou že bych měl vytáhnout kámoše někam na vzduch, nejlépe na hory. Nakonec jsem sehnal jedenáct lidí a vyrazili jsme na jednonoční přehcod Jeseníků.

Dali jsem si sraz ve třech autech u nás před barákem, počkali na poslední ospalce a vyrazili směr Karlova Studánka. Karlova Studánka je pěkné lázeňské město, dali jsme tam párek a pak už jen po svých. Cesta vedla řes údolí Bílé Opavy co je trasa přes samé vodopády mostky a žebříky. Po vychriči co se tam přehnala před třemi rokami to tam je konečně přístupné.
Bylo to sice pořád do kopce ale zato pěkné, já osobně jsem tam tudy šel poprvé a byl jsem z toho mile překvapen. Touto cestou se dostaneme buď k hospodě Barborka nebo Ovčárna, my jsme si vybrali Barborku, dali jsme si oběd, pivko a pokračovali. Cesta pokračovala na Praděd, já bych osobně Praděd nejraději vynechal protože se mi ubec nelíbí. Ale byla to výletová vrcholovka tak zas proč ne. Na Pradědu kámoška zjistila že stratila peněženku takže bylo trochu vzuso. A z Pradědu už jen asi hodinu cesty na ubytovnu ale hlavně hospodu Švýcárna. Ubytovali jse se, a šli jsme dolu do hospody, dali jsem si večeři (doporučuji vepřové výlečky). Nálada byla suprová. Pan vrchní se během chvíle stal Jardou a po chvíli už s náma pil. Nějaký to pivo padlo a šli jsme spát.

Ráno jsme rozlepili oči, já teda těžce. Než jsme se rozkoukali bylo deset hodin a pokračovali jsme. Na dnešní den byla v plánu hřebenovaka směrem na nejvýše položené nádraží v ČR v Ramzové. Tato cesta byla taky moc pekna. Po cestě jsem si vpomenoul že vlatně nesu 2litry vína. Sice jsem si na něho vzpoměl už večer ale to bych nerozebíral. Tak jsem si sedli, popili, pokecali a po chvíli zase pokračovali. Šli jsem pře Vřesovou Studánku na které jsem zjistil že lehce nestháme vlak, tak v mé hlavě nastal stres, a to byl před námi Keprník, kopec na ktery se jde poměrně špatně a hlavně hodně dokopce, však je to taky jeden z nejvyšších vrcholů u nás. Z keprníku bylo vydět na horskou chatu a hospodu Šerák ale tu jse si nemohli časově dovolit. A tak jsem šli dolu do ramzove s tim že pojedeme lanovkou, po zjištění že za lanovku chtělí 70kč jsme nad prodavačem máli rukou a šli pěšky, jenže dole pod sjezdovkou se nakonec 70kč zdálo clkem málo protože jsem se o cestě dolů uplně zrušili. Na nádraží jsme sedli do hospody na oběd a tím že nám za pul hodiny jede vlak. Paní vrchní jsme to řekli a nakonec to dobře dopadlo a na minutu jsme to stihli, a už jsme si seděli ve vkalu směř Zábřeh-Rudoltice. Při přestupu v rudolticích do motoráčku do Lanškrouna jsem zjistili že nejsme skoro sami jako míváýme ve zvyku ale že je tam s námi jěště další veliký tábor. A tak jsme do Lanškrouna jeli v přesíňce motořáčku v 20ti lidech, už i řidič vlaku se slitoval a pustil k sobě do kabiny asi 3 lidi. Když jsme dojeli šli jsme ještě kouknout na finále EURA a pak supajdo domů.

Satelitní hledání lidí

2008-08-05T08:44:00.000-07:00

Tak to je bomba. Najde každého kdo má zapnutý mobil.
A to musí policie žádat operátory o svolení k poskytnutí těchto informací...
Zadej číslo na telefon někoho, koho chceš zlokalizovat kde přesně je.

http://www.track-your-partner.com/?id=findscwybierasz

Je to super věc, zadej si tam Czech Republik, potom +420 vedle číslo
někoho, koho chceš zlokalizovat (kde přesně je) a satelit Ti ho najde.

Odhalení QuickSharea

2007-09-30T00:50:00.000-07:00

Víte o tom že si QuickShare barví hlavu? Že je od přírody rezavej? Jestli ne tak mrknete na tyhle fotky:

quick jako technobuzna

Quick řádí v klubu

Quick se fotí na samospoušť

Quick nam ukazuje jak ma krasne oholene podpazi

Tak jsem se dočkal

2007-09-28T12:31:00.000-07:00

Starou jsem nechal na benzine a ujel. A nyní mám novou lepší,hezčí, prvotřídní.Ani že je černá mi nevadí. Je to můj novej miláček. Už ji nepustím z ruky holku moji mobilní.

Tak jsem vás možná trochu navnadil ale opět je to jinak. Jak už asi chápete svou kapsu,ruku a ucho jsem opatřil novým mobilním telefonem. Poté co jsem o starý ale přesto skoro nový Sony Ericsson K750i přišel na benzinové pumpě spolu s veškerými doklady a zlaťáky jsem začal šetřit na nový. Starého mi je líto ale doufám že ho někdo používá jak se patří a že na něj není zlý. Ještě než vám představím můj nový mobil vám chci říct ( vlastně spíše napsat ) , že jsem si ho objednával přes internet z obchodu www.mobilni-telefony-biz.cz a jim trvalo 3 týdny mi ten mobil poslat. A to nemluvím o 2 neúspěšných objednávkách předtím. Na email mi chodili od tohoto obchodu maily, jako že zítra odesíláme, poté že není skladem atd. Když jsem to sečetl musel jsem jim napsat 6 emailů než jsem je donutil mi ten mobil poslat.

A nyní k mobilu. Je to Sony Ericsson W950i. Recenzi o něm si můžete přečíst zde. Nebudu vám ho popisovvat když jsem sem dal oodkaz na recnzi. Snad jen povím, že s ním jsem spokojený. A nyní snad už jen fotka:

No konečně

2007-09-21T08:49:00.000-07:00

V útery 18. září jsem se pěkně zapotil, protože jsem maturoval. Opravoval jsem český jazyk a literaturu kterou jsem v první termín opravdu nezvládl.

Celou noc jsem nespal, nervy jako hrom. Ještě k tomu když člověk ví že v pondělí to z šesti lidí 3 neudělali a jdou maturovat za rok. Posledních 14 dní jsem se na maturitu připravoval docela dost a tak jsem si i hodně věřil. Ale věřil jsem si i na první termín a nedopadlo to. Byl jsem dost nervní. Přišlo rovných 12 hodin a já šel na řadu. Levou rukou od srdce jsem hrabal v pytlíku a vytáhl jsem si otázku č.25. Chvíli jsem nechápal jak si můžu vytáhnout 25ku když bylo jen 21 témat. Vytál jsem si otázku: Nejvýznamnější český spisovatelé a psaní i/y a s/z. Na potítko mi paní učitelka donesla otázky a vše mi vysvětlila. A pak už to bylo jen na mě. Za 15 minut na potítku jsem popsal zhruba celý list A4. Pak jsem došel na místo kde mě obsedli učitelé a už sem měl povídat. Vybral jsem si J.A.Komenského a tak jsem mluvil a mluvil a mluvil. Na pár podotázek jsem také odpověděl správně. Horší byla mluvnice. Neříkejte že si ještě pamatujete vyjmenovaná slova? Tak to jsem vysvětlil tak že mě nikdo nechápal. Uplynulo dalších 15 minut a bylo hotovo. S dobrým pocitem jsem odkráčel ze třídy a šel jsem na chvíli domů. O půl 3 jsem se vrátil do školy pro výsledky. S vyhlašováním jsem šel na řadu jako první. Pan Ředitel řekl: Pan Frank opakoval zkoušku z českého jazyka literatury. Opravná zkouška proběhla v pořádku a známka je 3, dále z řídících systému také 3, z angličtiny 3, z elektroniky 4 a z praxe 3. celkově prospěl. V tu chvíli jsem is hlasitě oddychl a už jen čekal až mi dají do ruky vysvědčení zároveň s elektrikářskou vyhláškou č.50. a mohl jsem jít domů. A dál? No šel jsem to zapít se spolužákem a večer ještě jednou se ségrou a švagrem Dastym, ve čtvrtek s turistama a na majlant a dnes nebojte půjdu také. Čau a sílu bratři.

Moje sbírka pivních tácků

2007-09-11T12:17:00.002-07:00

Každá něco sbírá a kdo říká že nikdy nic nesbíral tak to sbírá doteď. Někdo sbírá masožravky viď Hudy? Někdo zase známky,etikety,cukry, svoje zuby nebo hokejový,fotbalový a já už nevím jaký všechny kartičky nebo průšvihy. Já sbírám pivní podtácky.

Tyto papírový talířky na který si pokládáme sodovku sbírám už skoro 4 roky. Zezačátku to šlo lehce protože kam sem přišel tam byl ten co sem ještě nemel ale postupem času se to zhoršovalo až přišla krize, jakou prožívám poslední dobou že všechny už mám a nic nového. Sbírání pivních tácku není nic jednoduchého, když si vzpomenu jak jsem byl v roce 2003 v Itálii jako začínající sběratel a zároveň i začínající angličtinář tak pro mě byl docela problém si říct o pivní tácek. Spojením rukou, nohou a slov beer, table, paper se mi to nakonec povedlo ale byla to dřina. Možná si někdy v důchodu udělám web jako např. tento ve kterém budu sdružovat všechny moje tácky a třídit je podle pivovarů,zemí atd. Od podlední rekapitulace mých tácků jich mám celkem 441 z toho 103 kulatých, 226 hranatých a 72 v různých tvarech, což už docela ujde.

tak tady jsou holky moje

a tohle je můj nejoblíbenější

Automaty

2007-08-14T12:15:00.000-07:00

Good idea

Nokia 888

2007-08-13T11:15:00.000-07:00

O produktech finského gigantu Nokia jsem sice ještě, ale v případě Nokie 888 musíme udělat výjimku. S tímhle supermoderním mobilem se totiž nemůže rovnat žádný mobilní telefon, smartphone ani PDA.

Ono se sice nejedná ani tak o mobilní telefon, jako spíše o studii mobilního telefonu, ale tento drobný nedostatek Nokii 888 na působivosti vůbec nic neubírá. Jejím autorem je Tamer Nakisci z Turecka, který s ní vyhrál první místo v soutěži NOKIA Benelux Design Awards a podle něhož bude trh s mobilní elektronikou v budoucnosti patřit právě takovýmto modelům. Telefon o tloušťce pouhých 0.5 cm využívá zcela postrádá klávesnici, místo níž k ovládání slouží pouze hlasové příkazy a dotyková obrazovka. Přístroj lze držet v ruce jako běžný telefon, nebo stočit a nosit na ruce jako náramek. Základní myšlenka Nokie 888 spočívá v tom, že neexistuje žádný ideální tvar mobilního telefonu a proto musí být samotné zařízení schopno přizpůsobit se aktuálním potřebám uživatele. Tak jak se vám líbí?

Fotografovo nebe - rozlišení čtyři tisíce megapixelů

2007-08-11T15:43:00.000-07:00

Pro milovníky fotografování se zrodila další lahůdka která vznikla z přátelské diskuse typu : Je lepší digital nebo klasika? Výsledkem je fotoaparát který má ze všeho něco a fotí neuvěřitelnými 4000 000 000 pixeli. Tento fotoaparát Gigapxl navrhli a zkonstruovali manželé Graham Fling a Catherine Aves.

Abychom mohli zobrazit obrázek pořízený Gigapxl fotoaparátem na monitoru potřebovali bychom 70 obrazovek na šířku a 44 obrazovek na výšku, a to všechny s rozlišením 1280x1024 pixelů. Kdybychom chtěli obrázek vytisknout co nejmenší tak, aby běžné oko bylo schopno rozpoznat všechny detaily, musela by mít zvětšenina rozměry 3 x 6 metrů.

Nejlepší představu ale získáme, když se podíváme do galerie výsledných obrázků. Cílem týmu je totiž zachytit krásu památek tak, jak je dnes vnímáme. Nejde totiž jen o projekt technologický, ale také umělecký, a při prohlížení úchvatných záběrů dáte autorům za pravdu - tyto snímky si vysoké rozlišení opravdu zaslouží.

Galerie fotografií z projektu Gigapixl

Abychom si ještě před podrobnějším pohledem na technologické pozadí projektu ilustrovali, jakých výsledků fotografové dosáhli, vybral jsem dvě fotografie, na nichž je vysoké rozlišení obzvláště působivé.

Raketoplán Discovery - noční záběr

Záběr zachycuje raketoplán Discovery při západu slunce, během pauzy v přepravě raketoplánu na start.

A teď to přiblížení... Vidíte tu bílou desku pod tryskami raketoplánu? Na výšku má něco přes metr, a od fotografa je vzdálená přes 80 metrů. Díky ultravysokému rozlišení fotografie si ale můžeme záběr přiblížit bez ztráty detailů:

Podobně bychom si mohli přiblížit detaily trysek nebo pásů přepravujícího vozidla. Tedy pokud bychom měli k dispozici DVD s fotkou v plném rozlišení. Přesně tak, fotografie se na nic s menší kapacitou nevejde.

Baseballový zápas

Další ukázkou je typická fotografie ze sportovního stadionu. Z celkového záběru nejspíše neoceníte fotografovu pohotovost...

Ale když si přiblížíme první metu, vidíme, že fotograf zmáčkl spoušť v pravý čas.

Zřetelně vidíme i lidi z publika, rozlišení je dostatečné k tomu, abychom rozpoznali obličeje.

Podobný projekt - holandská organizace TNO umožňuje on-line přístup k 2,5gigapixelové fotografii (lze interaktivně zoomovat a pohybovat se po obraze). Tato fotografie města Delft byla pořízena digitálně.

Myslím si že si tímto manželé Graham Fling a Catherine Aves vydělají pár zlaťáků protože bez pochyby bude jejich vynález chtít armáda a NASA, kterí mají zatím jen 1000 Megapixelů.

zdroj : technet.idnes.cz ( Pavel Kasík)

Svlékat, prosím!

2007-08-05T12:57:00.001-07:00

Na sedmnáct set vyznavačů nahoty se sjelo k říčce Tyne u britských měst Newcastle a Gateshead. Stali se tak obyvateli "Nahého města". Pozval je sem světoznámý americký fotograf Spencer Tunick, který proslul právě uměleckými fotografiemi obrovského počtu nahých lidí.

Pro Tunicka je to vůbec první práce ve Velké Británii.

Newyorčan už dříve fotil stovky nahých lidí mimo jiné v Barceloně, Sao Paulu či ve Vídni. "Nejde mi vůbec o erotiku. Chci, aby moje fotografie měly smyslný náboj," tvrdí fotograf.

Chtěl by podle vlastních slov ukázat poetiku, která pramení z toho, jak jsou jednotlivá těla poskládána do mozaiky.

I samotní aktéři focení odmítají jakoukoliv spojitost s erotikou. "Není na tom nic exhibicionistického," tvrdí 34letá Cally Danielsová, která pracuje v Edinburghu jako designérka.

Kontroverzní fotograf
Práce osmatřicetiletého Tunicka vyvolává kontroverze po celém světě.

V roce 1994 dokonce skončil společně s modelkou v cele. Policistům se nelíbilo, když pózovala nahá na vánočním stromě před Rockerfellerovým centrem na Manhattanu v New Yorku.

Jeho největší "mozaikou" bylo sedm tisíc Španělů, které vyfotil v červnu 2003 v Barceloně.

Modely pracují zásadně zadarmo. Jediné, co dostávají za odměnu, je podepsaná fotografie.

zdroj : idnes

Cipis ve Springfieldu

2007-08-02T13:22:00.000-07:00

S příležitostí blížících se simpsových ve filmu vznikla Kryšpínem řetězovka s názvem Český Spriengfield. A jelikož se už docela hojné množství lidí zapojilo, tak jdu do toho taky. Jde o to že si na webu simpsnů vytvoříte svojí postavičku která by se vám měla co nejvíce podobat, dáte ji na svůj blog a ozvete se Kryšpínovi který poté ze všech postaviček udělá jedno rodinné foto. Celé znění ůkolu najdete zde
Tak toto jsem já, líbím se?

Jak se volily divy

2007-08-01T13:04:00.000-07:00

Při vyhlašování nových sedmi divů světa se na velké show v Lisabonu nadšeně hovořilo o „prvním globálním demokratickém rozhodování v dějinách lidstva“. Autorům těchto výroků ovšem muselo být jasné, že to není tak docela pravda. Volba některých z divů byla totiž silně zmanipulovaná.

Nápad na druhý díl veleúspěšného seznamu sedmi divů antického světa je samozřejmě chytrý a přitažlivý. Jeho autor kanadsko-švýcarský podnikatel Bernard Weber, ho navíc překládal jako určitý „nástroj k vyrovnání historické nespravedlnosti“. Na rozdíl od původního seznamu, v němž figurovali jen atrakce středomořského regionu, totiž mohly nyní do světa ramp vstoupit i památky odlehlejší civilizací.

Hlasujte zadarmo

Jenže právě v tom je základ těžkostí, nakonec celé hlasování, do něhož se zapojilo na 100 milionů lidí, poněkud znevěrohodnotili. Nedá se totiž rozhodně říct, že by se vzdělaní lidé z celého světa zodpovědně zamýšleli nad tím, kterým památkám dát status divu. Výsledky spíše odrážejí momentální vzepětí národního sebevědomí v některých zemích a marketingové akce, jež v nich hlasování podporovali. Proto není divů líný a blazeovaný Západ „prohrál“ na celé čáře. Do seznamu prosadil jen římské koloseum, zatímco žhaví favorité jako Eiffelovka věž či Stonehenge skončili v poli poražených (už vůbec nemluvě o našem pražském hradu a Karlově mostu, které byli v širší nominaci). Latinská Amerika má ovšem divy hned tři. K Hlasování pro sochu Krista Spasitele nad Rio De Jančárem totiž Brazilce vyzýval jejich prezident i borci z národního fotbalového týmu, reklamy byly na jízdenkách v aut

obusech a mobilní operátoři umožnili zdarma posílat hlasovací esemesky. Vláda v Peu zase zřídila speciální počítačové kiosky, ze kterých mohli lidé zdarma hlasovat pro Machu Picchu. V Jordánsku se do kampaně na podporu Petry zapojily královská rodina a poníze ze státního rozpočtu, v Indii propagovali Tádž Mahal i místní popoví zpěváci. Jediná zachovalá památka z původního seznamu – egyptské pyramidy – nakonec dostala status „čestného divu“ a nehlasovalo se pro ni.

Šlo hlavně o peníze

Mezi odborníky vzbudila celá akce mírné rozladění . UNESCO se do ní přísně distancovalo (jeho bývalí generální ředitel Frederico Mayor ovšem s organizátory spolupracuje a byl přítomen vyhlášení výsledků). Namítá, že vybrat sedm památek z celého světa o ničem nevypovídá; zvlášť v době, kdy má UNESCO na svém mnohem prestižnějším seznamu 660 kulturních a 166 přírodních památek.

Bernarda Webera proto kdekdo podezírá, že mušlo především o kšeft. On to však odmítá s tím, že do své akce už v přepočtu přes 300 milionů korun a zisk z ním (zatím) žádný nemá. Počítá ale s dlouhodobým pokračováním své myšlenky: nyní by se mělo volit sedm technických divů světa, další budou následovat.

Ať už je to ale s penězi jakkoli, máme tu nepochybně zajímavý úkaz: vyhlášení nových nových sedmi divů se jistě projeví v zájmu veřejnosti a turistickém ruchu.

1) Velká čínská zeď
(Čína) - Nejrozsáhlejší stavba na světě a prý jediná viditelná z vesmíru se začala stavět ve 3. století před naším letopočtem jako ochrana před mongolskými nájezdy. Dnešní podoba pochází z 15. až 17. století. Zeď měří až 6400 kilometrů a vysoká je místy až jedenáct metrů.
2) Socha Krista Spasitele
(Brazílie) - Socha z rukou francouzského sochaře Paula Landowského byla na vrchol hory Corcovado nad Riem de Janeiro umístěna v říjnu 1931. Navrhl ji Brazilec Heitor da Silva Costa. Měří 38 metrů.

3) CHICHÉN ITZÁ
(Mexiko) - Nejznámější chrámové město na mexickém Yucatánu sloužilo jako politické a ekonomické centrum civilizace Mayů a Toltéků. Kukulcánova pyramida, observatoř Caracol a další unikátní architektonická díla uprostřed džungle jsou stará přes tisíc let.
4) Koloseum
(Itálie) - Koloseum dal v Římě postavit císař Vespasián, dokončeno bylo roku 80 našeho letopočtu. Amfiteátr s dvojitým ochozem a otevřenými arkádami z kamene a mramoru sloužil jako aréna pro hry, zápasy gladiátorů a zvířat i divadelní přestavení. Hlediště pojalo až 50.000 diváků.5) PETRA
(Jordánsko) - Celé skalní město vytesali do růžového pískovce v jordánské poušti kočovní Nabatejci - obytné místnosti, hrobky, pokladnice, chrámy i lázně. Před 2000 lety z něj učinili bohaté město, kde se zastavovaly kupecké karavany. Tajemství města pak dlouhá staletí střežili beduíni. Petru znovu objevil roku 1812 Švýcar Johann Burckhardt.
6) MACHU PICCHU
(Peru) - Posvátné pevnosti Inků ve výšce 2360 metrů nad mořem dala název nedaleká hora. Komplex s chrámy, paláci, terasami a zahradami vznikl okolo roku 1450 asi sto kilometrů od tehdejšího centra Incké říše Cuska. Roku 1911 ho objevil americký archeolog Hiram Bingham.
7) TÁDŽMAHAL v Ágře
(Indie) - Mauzoleum vysoké 75 metrů postavil u řeky Jamuny císař Šáhdžahán v roce 1648 na památku své milované manželky Mumtáz Mahal. Stavba hrobky na mramorovém podstavci uprostřed okrasných zahrad trvala 22 let a pracovalo na ní 20.000 dělníků. Povrch je zdobený polodrahokamy, kaligrafická výzdoba je z černého mramoru.

Pink Floyd - Another Brick in the wall

2007-07-24T13:04:00.000-07:00

Dnes bych vám chtěl připomenout něco co určitě všichni znáte. Je to písnička legendární kapely Pink Floyd. Písnička se týká školy a má parádní klip. Hej, učitelé, nechte děti být!

We don´t need no education,
We don´t need no thought control,
No dark sarcasm in the classroom.
Teacher leave them kids alone.

Hey, Teacher! Leave them kids alone.
All in all it's just an - another brick in the wall.
All in all it's just an - another brick in the wall.

------------------------------------------------

We don´t need no education,
We don´t need no thought control,
No dark sarcasm in the classroom.
Teacher leave them kids alone.

Hey, Teacher! Leave us kids alone.
All in all it's just an - another brick in the wall.
All in all it's just an - another brick in the wall.
Další Cihla Do Zdi (Část 2)

Nepotřebujeme žádné vzdělání
Nepotřebujeme žádnou kontrolu myšlení
Žádný temný sarkasmus ve třídách!
Učitelé, nechte děti být!

Hej, učitelé, nechte děti být!
Tak jako tak, stejně je to jen další cihla do zdi
Tak jako tak, nejste nic víc než další cihla do zdi

------------------------------------------------------

Nepotřebujeme žádné vzdělání
Nepotřebujeme žádnou kontrolu myšlení
Žádný temný sarkasmus ve třídách!
Učitelé, nechte děti být!

Hej, učitelé, nechte nás děti být!
Tak jako tak, stejně je to jen další cihla do zdi
Tak jako tak, nejste nic víc než další cihla do zdi

Můj den D nadruhou

2007-07-21T01:51:00.000-07:00

Zdravim dnes bych vam chtel popsat co se mi prihodilo.

1. Je ctvrtek 7 vecer a ja vezu s kamosem segru s jejim klukem na moravu ke strejdovi se kterým nasledne jedou do Chorvatska. Cesta do Velkých Němčic probihala v pořádku. Dojeli jsme ke strejdovi vybalili věci, v tom jsem ale začal hledat mobil kterej jsem mel společne s peněženkou klíčema a dalšíma věcima v ledvice. Volal jsem Dastymu (segry kluk) at koukne do tý hromady jejich veci jestli tam neni moje ledvinka. Jenze on si vzpomel ze jak jsme se stavlovali po cestě na benzince tak ze jsem si ji položil na střechu auta a odjel. Ledvinka musela spadnout nekde v arealu benziky na zem a nejakej šťastlivec ji nasel protoze mobil byl asi po 2 hodinach uz vyplej.V ledvince byl mobil Sony Ericsson K750i. (3500kč) pěněženka ve které bylo : Občanka,řidičák,karta pojištovny,bankovni ucet a dalsi hovadiny dale jsem v peněžence měl přes 3000kč , klíče. se zařizováním nových věcí mě to přijde přibližně na 8000. Večer jsme se tam byli koukat ale nic.

2. Spal jsem u babičky, ktera domluvla na ráno trhání meruněk u nejake jeji zname. Rikala ze jee na kole at za ni jedem autem. Ja nemel ridicak tak musel ridit Míza (kámoš) jen po me chtel abych se mu otočil na dvorku. Jenze ja si rekl ze to vycouvu. Mel jsem s autem popojet asi 5 metru tak jsem do nej sedl dvere jsem nedovrel nechal jsem je v prvni poloze. Jenze se mi nak nepovedl rozjezd cuklo me to dvre se mi otevreli vic a ja blbec nabral sloupek vinohradu. Dveře jsem mirne zdeformaoval. Jak říkal Bolek Polívka ve filmu ROMing: zpíčenej výlet.

Když udělám rekapitulaci tak me ten výlet přišel asi na 20.000kč

Tata odjel taky na moravu na nejaky hornacky slavnosti a po cestě domů se stavuje na Roling Stones v Brně. S mámou jsme se domluvili že mu nebudeme kazit naladu ze mu to reknej az prijede ale prsklo to a už to ví. Prej se docela zlobil ale pak volal zpatky ze se neda nic delat ale ze je to jen a jen na me. Tomuhle rikal smula, stat se me 2 takovyhle veci behem
12 ti hodin.

Francie Bretaň - Aneb v zemi Asterixe a Obelixe

2007-07-16T03:10:00.000-07:00

Možná jste postřehli že za posledních pár dnů nepřibyl žádnej článek. Bylo to tím že jsem byl na dovče. Vydal jsemse s rodinou a dalšími 45ti převážně Lanškrounskými turisty do Francie do Bretaňě. Na takovýmhle výletu je nejhorší cesta. Plně naloženej autobus s přívěsem s kolama jel až do Francie po dálnici průměrnou rychlostí 55km/h. Cesta trvala bez mála 2 dny. Po cestě do Bretaně jsme se kromě pauzy v Praze kde jsme nakládali 2 lidi (tam jsem si udělal hnedka kámoše)
stavili do Paříže. Ale v plánu bylo dojet tam ve 2 odpoledne namísto 10ti večer. Ale tím možná líp protože osvícená večerní Paříž je nádherná.Bretaň je poměrně chladný kraj plný majáků, větrných mlýnů a kamenných kostelů. Fučí tam teplý vítr z Altantiku ale svítíčko sluní fest.(to poznávám až teď když píšu tenhle článek, vypadám jak vařenej rak kterej má na pupku nastříkanej pantenol). Já stejně jako většina z nás jsme do moře ani nešli protože bylo doslova ledový. To bylo lepší sednout na břeh a pozorovat jak vlny se rozbíjejí o skály. Krásně to uklidnuje.Strasně se mi líbilo ze jsme jezdili po pobřeží kde bývají různé výhledy na Atlantik.
Vejlet byl hodně povedenej i přes to že se se musely hodně zkracovat trasy někdy i o 30 km protože se bylo pořád čím kochat. Přístě by mělo být Skotsko tam se teším jak malej Jarda.

Videoklipy meho gusta

2007-07-03T04:40:00.000-07:00

Napadlo me ze bych mohl dat na blog takovou lehkou ochutnavku toho co poslucham.

Deep Purole – Smoke on the water .. tenhle koncert musel bejt zivotni zazitek.

Led Zeppelin: Over the hills and far away

Wohnout – Rayda

Jarek Nohavica – Mikymauz

Lenny Kravitz - Are you Gonna go my way

Horkýže Slíže - A Ja Sprostá

Franz Ferdinand - The Fallen

Čenda noriš

2007-07-03T02:48:00.001-07:00

u tohohle videjka sem ho hodne moc nasmál.

Vstávat a cvičit

2007-07-02T01:26:00.000-07:00

Budíky jsou od toho, aby člověka doslova dostaly z postele. Byl zde různé lítající a jezdící budíky, ale tento využívá jednoduchého principu. Budík je zabudován v koberečku a ráno přestane pípat, když se na něj postavíte. Zatím jde o koncept, ale nápad je to výborný a věřím, že bude realizován. Hned bych si ho koupil. Jsem totiz hroznej spáč.

zdroj: yankodesing

videa : Na stojáka a Hale and Pace

2007-07-01T03:27:00.000-07:00

NA STOJÁKA
DOPIS
Tomáš matonoha čte dopis poslankyni za KSČ

POPRVÉ
Tomáš Knor vypraví příběh s pěti pé

NUDA
Michal Kavalčík, mimo jiné muzikálový zpěvák, předvádí vtipnou písničku a tom, jak se hrajou „hry pro volne chvile“.

HALE AND PACE
Bezkontaktní rvačka

Dva blázni v obchodě

Dva blázni s detektivem

Obchod pro kutily

Microsoft Surface - parádní věc

2007-06-30T14:58:00.000-07:00

Microsoft představil svůj nejnovější produkt – dotykový počítač s názvem Surface. Věc je to vskutku futuristická – umožňuje jednoduché prohlížení fotografií a videí pohybem prstu po obrazovce, rozpoznávat a synchronizovat různá zařízení a třeba i nakupovat. Nejzajímavější je ovšem to, že je to v podstatě stůl určený do obývacího pokoje. Je vybaven 30" displejem (úhlopříčka 76 cm), vysoký je 56 centimetrů, široký 106 cm a hluboký 53 cm. Displej umí rozeznat najednou několik (možná i desítek) dotyků najednou, díky tomu se zábavy může účastnit celá rodina nebo kamarádi. Rozpozná různé pohyby, gesta a dokonce i předměty. Prostě interaktivita.

To vše je řízeno upraveným systémem Windows Vista, hardwarová specifikace zatím není známá. Díky vestavěnému Wifi 802.11 b/g, Ethernetu 10/100 a Bluetooth 2.0 se k němu dá připojit spousta zařízení od mobilních telefonů, PDA až po Zune nebo podobné přehrávače. Pozná dokonce i některé jiné objekty – například sklenici vody a podobně.

Microsoft Surface bude k dispozici koncem tohoto roku, zejména pro hotely, restaurace a další podobná místa. A cena? Asi 5.000-10.000 dolarů (asi 105-210 tisíc korun), což není zrovna málo. Pokud se chcete dovědět víc, navštivte oficiální prezentaci , kde jsou i videa tohoto „stolu“ přímo v akci.

Kvůli olympijské pochodni postaví Číňané dálnici k Mount Everestu

2007-06-24T15:33:00.000-07:00

Čína postaví dálnici k Mount Everestu. Důvodem je cesta olympijského ohně, která povede právě přes nejvyšší vrchol světa. Peking oznámil úmysl vynést olympijskou pochodeň až na 8 848 metrů vysokou horu letos v dubnu. Kritici ale tvrdí, že tím chce jen světu ukázat nadvládu nad Tibetem, který okupuje od roku 1951.

Práce na stavbě asfaltové komunikace mají začít už příští týden a náklady dosáhnou 20 milionů dolarů. Téměř 110 kilometrů hlavní silnice, která má být dokončena do čtyř měsíců, spojí úpatí Mount Everestu se základním táborem.

Do budoucna má pak podle Pekingu sloužit horolezcům i turistům. Hlavním oficiálním důvodem je ale pouť olympijské pochodně, která měří 136 tisíc kilometrů a je vůbec nejdelší v historii. V rámci 130 denní cesty bude oheň vynesen právě i na nejvyšší horu na světě.

50 nejkrásnějších gólů

2007-06-23T07:17:00.000-07:00

Jak piráti vyrobili atomový hřib v Krkonošších

2007-06-18T08:41:00.000-07:00

Umělecká skupina Ztohoven se nabourala do ranního vysílání České televize. V pořadu Panorama se mezi on-line záběry z českých hor a měst objevil atomový hřib.

Záběry atomového výbuchu v údolí Krkonoš mohly vyděsit desítky tisíc diváků, kteří pořad obyčejně sledují. Ti, kdo znají kousky skupiny Ztohoven, asi hned věděli, která bije. Na záběru se totiž objevila její internetová adresa.

Panorama vysílá ČT2 každé ráno od 7:50. Přináší živé záběry panoramatických kamer z různých koutů republiky, současně informuje o povětrnostních podmínkách. Záběry z pirátského vstupu do vysílání pořadu můžete vidět ZDE.

"Už jsme zjistili majitele internetové adresy, která se v programu objevila, a vzhledem k tomu, že se jednalo o velmi nevhodné záběry, budeme se je snažit dohnat k maximální zodpovědnosti," sdělil Martin Krafl. ČT podá trestní oznámení kvůli šíření poplašné zprávy.

Krafl dále upřesnil, že pořad Panorama se nevyrábí přímo na Kavčích horách. "Hackeři se nabourali do záběrů, které pro ČT pořizuje společnost Sitour, jež program vyrábí. Konkrétně někdo napadl kameru v Černém Dole," doplnil.

Česká televize nyní podle Krafla posílí technickou ochranu vysílání tak, aby k podobným událostem už nemohlo dojít.

Hackerům hrozí stíhání
Provozovatele areálu v Černém Dole, společnost Markid Trutnov, akce pobouřila. "Dost nás to poškodilo. Kameru máme pronajatou, abychom v místech našich areálů podpořili turistiku. Zvažujeme trestní oznámení na neznámého pachatele," řekl ČTK mluvčí Radek Etrych.

Trutnovská policie zjišťuje, jak se "piráti" do vysílání nabourali. "Na místo vyjela hlídka, aby zařízení ohledala. Trestní oznámení jsme dosud od nikoho nepřijali," sdělil operační důstojník. "Zda došlo k šíření poplašné zprávy, bude výsledkem dalšího vyšetřování," dodal.

Hřib se líbil
Na stránkách umělecké skupiny vzbudila událost převážně kladné ohlasy. "Moc pěkná ukázka síly médií a hlavně její manipulovatelnosti, už se těším na další demonstraci," píše se na webu Ztohoven.

"Toto je jediná cesta, jak lidem otevřít oči a naučit je pochybovat o všem, co vysílají media," myslí si v podobném duchu přispěvatel diskuse na iKomentářích.

iDNES.cz zjistil, že doména Ztohoven.com byla založena teprve před dvěma dny. Zaregistrovanou ji má Tomáš Forejt z Prahy. Od skupiny se ale distancuje. "Já jsem jen registrátor jejich domény a hostingu, které si zaplatili ve čtvrtek," tvrdí.

Havlovo srdce a Znásilněný podvědomí
Skupina Ztohoven na sebe poprvé upozornila už v roce 2003. V pražském metru tehdy překryla osm set reklamních vitrín velkými otazníky. Akcí nazvanou Znásilněný podvědomí chtěla upozornit na neblahý vliv reklamy na člověka.

Ve stejném roce skupina překryla polovinu velkého neonového srdce, které výtvarník Jiří David umístil na Pražském hradě, a tak z něj vytvořila otazník.

Sdružení Ztohoven tvoří podle dostupných informací kolem dvaceti mladých umělců. Svou identitu skrývají pod pseudonymy Roman Týc, Petr Olejka, Tomáš Jasný, Otto Horší nebo Sláva Svoboda.

Atentát na slivovici

2007-06-17T04:45:00.000-07:00

Z Bruselu přišla pobuřující zpráva: z připravovaného zákona o označování lihovin v Evropské unii vypadlo ustanovení, které umožňovalo používat pro naši milovanou tradiční pálenku ze švestek pojmenování slivovice. Podaří se odvrátit ránu, jež by mnohé z nás zasáhla na místě z nejcitlivějších

V rámci chystaného zákona právě teď v metropoli evropské byrokracie probíhá bitva o novou definici vodky: při ní jde o těžké miliardy (spor se vede hlavně o to, zda lze jako vodku označovat i alkohol vyrobený z jiné suroviny než obilí). Do zákona jsme si však už v době našeho vstupu do EU klopotně prosadili, že jako slivovici uzná i produkt našich klasických palíren. Právě tahle pasáž ale teď z předlohy zákona záhadným způsobem zmizela!

Pardon, stal se omyl

Zbylý text pak praví, že jako slivovice bude označován pouze nápoj ze zemědělského lihu. Také vás hned napadlo, že jde o komplot velkovýrobců kořalek proti jejich trpasličím, leč početným palírenským konkurentům. To je však teorie stejně efektní jako málo pravděpodobná. Zpravodaj zákona Němec Horst Schnellhardt vcelku podle očekává ní tvrdí, že slivovicová pasáž textu vypadla omylem při jeho zkracování a úpravách. Hloupé ovšem je, že neúplný zákon prošel jednáním v příslušném výboru (jemuž mimo chodem šéfuje český europoslanec Miroslav Ouzký) a vydal se na

další pouť po spletitých stezkách legislavity ; to by mělo už tomto měsíci završit hlasování celého parlamentu. Naši europoslanci tak teď mají nový těžký úkol: během pár dnů musejí dát

dohromady pozměňovací návrh, který by nám slivovici zase vrátil. A hlavně prosadit ho na parlamentním fóru: To znamená vysvětlit stovkám lhostejných poslanců z celé Evropy, proč by pro něj měli hlasovat. Pomoci přitom má zpravodaj Horst Schnellhardt, na jehož hlavu vina za celou situaci padá především. Přesto ale nelze vyloučit, že se věc můžou nastat nejrůznější zmatky a průtahy. Lobistická síla slivovice přece jen není taková jako síla vodky: švestková vůně může být pro europoslance příliš slabá a nezajímavá. To by pro česko-moravsko-slezské pálenice znamenalo podobný průšvih jako dříve pro velkovýrobce lihovin zákaz používání slova rum. Pálila by se pak „švestkovice" nebo třeba „moravská voda"? Majitele pálenic možná čekají zlé časy. Budou kvůli Bruselu muset na slivovici zapomenout? Ale ne - věřme, že nám tradiční slivovice zůstane zachována. Jen to možná kvůli trapné byrokratické chybě bude chtít ještě dost času a úsilí.

Dnes o země, zítra do kalíšku!

Když je slivovice v ohrožení, protestují Valaši samozřejmě jako první. Na Pulčíně už dokonce stihli uspořádat manifestaci,

při níž pod heslem Dnes do země, zítra do kalíšku! zasadili 200 mladých stromků trnek (švestek).

„Pokud nám Brusel zakáže používat slovo slivovice, přijdou akce občanského odporu," prohlašovali jedním hlasem účastníci akce.

„To slovo je naše a my ho budeme používat dál, i kdyby se úředníci třeba postavili na hlavu!"

Pijme pivo z hrachoru

Základ slávy českého piva tvoři skvělý ječmen, ze kterého se vaří. To už se ale možná brzy stane minulostí. Vinou stále rostoucích teplot a silných letních dešťů totiž kvalita našich ječmenů rychle klesá. Experti z brněnského výzkumného ústavu pivovarského a sladovnického proto už rok zkoušejí výrobu sladu I z jiných plodin, například cizrny, hrachoru a vigny! O chuti piv, která se z nich dají uvařit, však zatím nemáme žádné zprávy.

Nebeský chodník

2007-06-17T03:13:00.000-07:00

Mezi architektonické rarity světa se nyní zařadil skleněný most, který vyčnívá nad Grand Canyonem v americké Arizoně.

Na jaře letošního roku byla nad největším kaňonem světa slavnostně otevřena unikátní skleněná vyhlídková terasa Skywalk, most ve tvaru podkovy. „Nebeský chodník“ je zavěšen ve výšce 1854 metrů nad řekou Colorado, tedy přibližně dvakrát výše, něž kam sahá špička nejvyššího mrakodrapu světa.

Fascinující stavba vyčnívá 21 metrů přes okraj strmého útesu a od pádu na dno propasti (trval by celých 15 sekund) dělí návštěvníky jen 8cm silné skleněné desky podlahy a 2,5 m vysoká skleněná stěna. 94 kovových tyčí, zavrtaných 14 metrů hluboko do vápencového masivu, drží konstrukci, která pohltila 150 tun oceli a 90 tun speciálně tvrzeného skla. Most se také stal nejodolnějším mostem na světě. Podle testů dokáže odolat náporů větru o síle tornáda, snese zatížení odpovídající hmotnosti 70letadel Boxing 747 i zemětřesení o síle osmi stupňů Richterovy stupnice.

Pavel Bém nepokoří Mount Everest

2007-05-30T23:08:00.000-07:00

Fiaskem skončila himalájská expedice pražského primátora.Bém s doprovodem už míří zpět do prahy. Příčinou je podle řady zdrojů jeho povýšenecké chování.

Zejména na úřadech Čínské lidové republiky vzbudil značnou pozornost. Nejprve se dožadoval povolení k odstřelu tří levhartů sněžných a jedné pandy velké s odůvodněním, že jejich vycpaniny chce darovat Muzeu hlavního města Prahy. Když byl zdvořile odmítnut, křičel: "Víte kdo já jsem? Primátor komorního olympijského města a vrcholný představitel obávaného ekonomického tygra - České republiky! Jan Ámos Komenský,Baťa,Klaus a Bém, rozumíte? To já rozhoduji o počtu veřejných záchodků na Praze 6!" V rozhovoru pro celostátní deník Žen-min-žpao pak uvedl, že Peking není vhodný pořadatel olympiády, protože postrádá lanovku a nežije v něm dostatek Syslů. Vyzval také čínské podnikatele, aby přestali vyrábět napodobeniny značkové elektroniky z Tesly Hloubětín. Další skandál ztropil Pavel Bém v půjčovné Šerpů Tenzing Garden. "Fuj tajksl!" vyprsknul, když byl na uvítanou uctěn hrnkem zeleného čaje se žluklým jačím máslem. Nezdál se mu ani nabízený velehorský průvodce. „Tohle má být reprezentativní Šerpa pro primátora Prahy?“ štětil se, „ten sociálně nepřizpůsobivý tvor s krumpáčem? Kde má vůbec taxametr? Pavel Bém nakonec na Everest nebyl vpuštěn, čímž nás příslušné úřady zachránily před pořádnou ostudou. Primátor měl totiž plán, že na nejvyšší horu světa vystoupá na lyžích stylem stromeček, umístí na vrcholu miniaturu Langweilova miniaturního modelu Prahy a vrátí se prvosjezdem do základního tábora. Trať se podle něj měla pojmenovat Bémův sešup.
Ještě před návratem do vlasti napsal Pavel Bém poněkud zhrzenou báseň Prozžení horolezcovo:
Jak jsi malé, Himaláje,
Ve srovnání s Českým rájem!

Veše vršky nejsou hrdé,
Jako štíty u nás v Brdech

Himaláje,Himaláje,
Cesta moje daleká je.

Čomolungmu nechci vidět už.
Není pro mě – já jsem český muž.

Futurolog Maňana přesto soudí, že Pavel Bém je dobrý šplhoun, spíš však sociální než velehorský. Proto předpovídá: „V roce 2013 překoná strmé úbočí Hradčan.“