Jak se volily divy

Při vyhlašování nových sedmi divů světa se na velké show v Lisabonu nadšeně hovořilo o „prvním globálním demokratickém rozhodování v dějinách lidstva“. Autorům těchto výroků ovšem muselo být jasné, že to není tak docela pravda. Volba některých z divů byla totiž silně zmanipulovaná.

Nápad na druhý díl veleúspěšného seznamu sedmi divů antického světa je samozřejmě chytrý a přitažlivý. Jeho autor kanadsko-švýcarský podnikatel Bernard Weber, ho navíc překládal jako určitý „nástroj k vyrovnání historické nespravedlnosti“. Na rozdíl od původního seznamu, v němž figurovali jen atrakce středomořského regionu, totiž mohly nyní do světa ramp vstoupit i památky odlehlejší civilizací.

Hlasujte zadarmo

Jenže právě v tom je základ těžkostí, nakonec celé hlasování, do něhož se zapojilo na 100 milionů lidí, poněkud znevěrohodnotili. Nedá se totiž rozhodně říct, že by se vzdělaní lidé z celého světa zodpovědně zamýšleli nad tím, kterým památkám dát status divu. Výsledky spíše odrážejí momentální vzepětí národního sebevědomí v některých zemích a marketingové akce, jež v nich hlasování podporovali. Proto není divů líný a blazeovaný Západ „prohrál“ na celé čáře. Do seznamu prosadil jen římské koloseum, zatímco žhaví favorité jako Eiffelovka věž či Stonehenge skončili v poli poražených (už vůbec nemluvě o našem pražském hradu a Karlově mostu, které byli v širší nominaci). Latinská Amerika má ovšem divy hned tři. K Hlasování pro sochu Krista Spasitele nad Rio De Jančárem totiž Brazilce vyzýval jejich prezident i borci z národního fotbalového týmu, reklamy byly na jízdenkách v aut

obusech a mobilní operátoři umožnili zdarma posílat hlasovací esemesky. Vláda v Peu zase zřídila speciální počítačové kiosky, ze kterých mohli lidé zdarma hlasovat pro Machu Picchu. V Jordánsku se do kampaně na podporu Petry zapojily královská rodina a poníze ze státního rozpočtu, v Indii propagovali Tádž Mahal i místní popoví zpěváci. Jediná zachovalá památka z původního seznamu – egyptské pyramidy – nakonec dostala status „čestného divu“ a nehlasovalo se pro ni.

Šlo hlavně o peníze

Mezi odborníky vzbudila celá akce mírné rozladění . UNESCO se do ní přísně distancovalo (jeho bývalí generální ředitel Frederico Mayor ovšem s organizátory spolupracuje a byl přítomen vyhlášení výsledků). Namítá, že vybrat sedm památek z celého světa o ničem nevypovídá; zvlášť v době, kdy má UNESCO na svém mnohem prestižnějším seznamu 660 kulturních a 166 přírodních památek.

Bernarda Webera proto kdekdo podezírá, že mušlo především o kšeft. On to však odmítá s tím, že do své akce už v přepočtu přes 300 milionů korun a zisk z ním (zatím) žádný nemá. Počítá ale s dlouhodobým pokračováním své myšlenky: nyní by se mělo volit sedm technických divů světa, další budou následovat.

Ať už je to ale s penězi jakkoli, máme tu nepochybně zajímavý úkaz: vyhlášení nových nových sedmi divů se jistě projeví v zájmu veřejnosti a turistickém ruchu.

1) Velká čínská zeď
(Čína) - Nejrozsáhlejší stavba na světě a prý jediná viditelná z vesmíru se začala stavět ve 3. století před naším letopočtem jako ochrana před mongolskými nájezdy. Dnešní podoba pochází z 15. až 17. století. Zeď měří až 6400 kilometrů a vysoká je místy až jedenáct metrů.
2) Socha Krista Spasitele
(Brazílie) - Socha z rukou francouzského sochaře Paula Landowského byla na vrchol hory Corcovado nad Riem de Janeiro umístěna v říjnu 1931. Navrhl ji Brazilec Heitor da Silva Costa. Měří 38 metrů.

3) CHICHÉN ITZÁ
(Mexiko) - Nejznámější chrámové město na mexickém Yucatánu sloužilo jako politické a ekonomické centrum civilizace Mayů a Toltéků. Kukulcánova pyramida, observatoř Caracol a další unikátní architektonická díla uprostřed džungle jsou stará přes tisíc let.
4) Koloseum
(Itálie) - Koloseum dal v Římě postavit císař Vespasián, dokončeno bylo roku 80 našeho letopočtu. Amfiteátr s dvojitým ochozem a otevřenými arkádami z kamene a mramoru sloužil jako aréna pro hry, zápasy gladiátorů a zvířat i divadelní přestavení. Hlediště pojalo až 50.000 diváků.5) PETRA
(Jordánsko) - Celé skalní město vytesali do růžového pískovce v jordánské poušti kočovní Nabatejci - obytné místnosti, hrobky, pokladnice, chrámy i lázně. Před 2000 lety z něj učinili bohaté město, kde se zastavovaly kupecké karavany. Tajemství města pak dlouhá staletí střežili beduíni. Petru znovu objevil roku 1812 Švýcar Johann Burckhardt.
6) MACHU PICCHU
(Peru) - Posvátné pevnosti Inků ve výšce 2360 metrů nad mořem dala název nedaleká hora. Komplex s chrámy, paláci, terasami a zahradami vznikl okolo roku 1450 asi sto kilometrů od tehdejšího centra Incké říše Cuska. Roku 1911 ho objevil americký archeolog Hiram Bingham.
7) TÁDŽMAHAL v Ágře
(Indie) - Mauzoleum vysoké 75 metrů postavil u řeky Jamuny císař Šáhdžahán v roce 1648 na památku své milované manželky Mumtáz Mahal. Stavba hrobky na mramorovém podstavci uprostřed okrasných zahrad trvala 22 let a pracovalo na ní 20.000 dělníků. Povrch je zdobený polodrahokamy, kaligrafická výzdoba je z černého mramoru.