Dali jsem si sraz ve třech autech u nás před barákem, počkali na poslední ospalce a vyrazili směr Karlova Studánka. Karlova Studánka je pěkné lázeňské město, dali jsme tam párek a pak už jen po svých. Cesta vedla řes údolí Bílé Opavy co je trasa přes samé vodopády mostky a žebříky. Po vychriči co se tam přehnala před třemi rokami to tam je konečně přístupné.
Bylo to sice pořád do kopce ale zato pěkné, já osobně jsem tam tudy šel poprvé a byl jsem z toho mile překvapen. Touto cestou se dostaneme buď k hospodě Barborka nebo Ovčárna, my jsme si vybrali Barborku, dali jsme si oběd, pivko a pokračovali. Cesta pokračovala na Praděd, já bych osobně Praděd nejraději vynechal protože se mi ubec nelíbí. Ale byla to výletová vrcholovka tak zas proč ne. Na Pradědu kámoška zjistila že stratila peněženku takže bylo trochu vzuso. A z Pradědu už jen asi hodinu cesty na ubytovnu ale hlavně hospodu Švýcárna. Ubytovali jse se, a šli jsme dolu do hospody, dali jsem si večeři (doporučuji vepřové výlečky). Nálada byla suprová. Pan vrchní se během chvíle stal Jardou a po chvíli už s náma pil. Nějaký to pivo padlo a šli jsme spát.
Ráno jsme rozlepili oči, já teda těžce. Než jsme se rozkoukali bylo deset hodin a pokračovali jsme. Na dnešní den byla v plánu hřebenovaka směrem na nejvýše položené nádraží v ČR v Ramzové. Tato cesta byla taky moc pekna. Po cestě jsem si vpomenoul že vlatně nesu 2litry vína. Sice jsem si na něho vzpoměl už večer ale to bych nerozebíral. Tak jsem si sedli, popili, pokecali a po chvíli zase pokračovali. Šli jsem pře Vřesovou Studánku na které jsem zjistil že lehce nestháme vlak, tak v mé hlavě nastal stres, a to byl před námi Keprník, kopec na ktery se jde poměrně špatně a hlavně hodně dokopce, však je to taky jeden z nejvyšších vrcholů u nás. Z keprníku bylo vydět na horskou chatu a hospodu Šerák ale tu jse si nemohli časově dovolit. A tak jsem šli dolu do ramzove s tim že pojedeme lanovkou, po zjištění že za lanovku chtělí 70kč jsme nad prodavačem máli rukou a šli pěšky, jenže dole pod sjezdovkou se nakonec 70kč zdálo clkem málo protože jsem se o cestě dolů uplně zrušili. Na nádraží jsme sedli do hospody na oběd a tím že nám za pul hodiny jede vlak. Paní vrchní jsme to řekli a nakonec to dobře dopadlo a na minutu jsme to stihli, a už jsme si seděli ve vkalu směř Zábřeh-Rudoltice. Při přestupu v rudolticích do motoráčku do Lanškrouna jsem zjistili že nejsme skoro sami jako míváýme ve zvyku ale že je tam s námi jěště další veliký tábor. A tak jsme do Lanškrouna jeli v přesíňce motořáčku v 20ti lidech, už i řidič vlaku se slitoval a pustil k sobě do kabiny asi 3 lidi. Když jsme dojeli šli jsme ještě kouknout na finále EURA
a pak supajdo domů.
Bylo to sice pořád do kopce ale zato pěkné, já osobně jsem tam tudy šel poprvé a byl jsem z toho mile překvapen. Touto cestou se dostaneme buď k hospodě Barborka nebo Ovčárna, my jsme si vybrali Barborku, dali jsme si oběd, pivko a pokračovali. Cesta pokračovala na Praděd, já bych osobně Praděd nejraději vynechal protože se mi ubec nelíbí. Ale byla to výletová vrcholovka tak zas proč ne. Na Pradědu kámoška zjistila že stratila peněženku takže bylo trochu vzuso. A z Pradědu už jen asi hodinu cesty na ubytovnu ale hlavně hospodu Švýcárna. Ubytovali jse se, a šli jsme dolu do hospody, dali jsem si večeři (doporučuji vepřové výlečky). Nálada byla suprová. Pan vrchní se během chvíle stal Jardou a po chvíli už s náma pil. Nějaký to pivo padlo a šli jsme spát.Ráno jsme rozlepili oči, já teda těžce. Než jsme se rozkoukali bylo deset hodin a pokračovali jsme. Na dnešní den byla v plánu hřebenovaka směrem na nejvýše položené nádraží v ČR v Ramzové. Tato cesta byla taky moc pekna. Po cestě jsem si vpomenoul že vlatně nesu 2litry vína. Sice jsem si na něho vzpoměl už večer ale to bych nerozebíral. Tak jsem si sedli, popili, pokecali a po chvíli zase pokračovali. Šli jsem pře Vřesovou Studánku na které jsem zjistil že lehce nestháme vlak, tak v mé hlavě nastal stres, a to byl před námi Keprník, kopec na ktery se jde poměrně špatně a hlavně hodně dokopce, však je to taky jeden z nejvyšších vrcholů u nás. Z keprníku bylo vydět na horskou chatu a hospodu Šerák ale tu jse si nemohli časově dovolit. A tak jsem šli dolu do ramzove s tim že pojedeme lanovkou, po zjištění že za lanovku chtělí 70kč jsme nad prodavačem máli rukou a šli pěšky, jenže dole pod sjezdovkou se nakonec 70kč zdálo clkem málo protože jsem se o cestě dolů uplně zrušili. Na nádraží jsme sedli do hospody na oběd a tím že nám za pul hodiny jede vlak. Paní vrchní jsme to řekli a nakonec to dobře dopadlo a na minutu jsme to stihli, a už jsme si seděli ve vkalu směř Zábřeh-Rudoltice. Při přestupu v rudolticích do motoráčku do Lanškrouna jsem zjistili že nejsme skoro sami jako míváýme ve zvyku ale že je tam s námi jěště další veliký tábor. A tak jsme do Lanškrouna jeli v přesíňce motořáčku v 20ti lidech, už i řidič vlaku se slitoval a pustil k sobě do kabiny asi 3 lidi. Když jsme dojeli šli jsme ještě kouknout na finále EURA
a pak supajdo domů.
2 comments:
yeah! its much better,
Ano, asi tak to je
Post a Comment