Možná jste někdy snili o tom, jaké to bylo žít kdysi, když život plynul jinak než nyní. Na plotně bublá polévka, v peci se už dopéká chleba, z chlíva slyšíte neodbytné zvuky (ještě je potřeba nakrmit), v kachlové peci praská oheň, při kterém se tak krásně povídá. Ráno vás probudí kohoutí budíček, křik zvířectva, zvuky loukoťového vozu taženého koňmi. A kolem toho všeho příroda. Krásná, tajemná, skoro panenská, dotčená jen motykou a koňským spřežením. Tak takový je Rumunský Banát, kam jsem se vydal s partou známých.
Nápad vydat se za našimi krajani do Rumunska vznikl v mé hlavě chvíli před mými 20tými narozeninami. Taktika stylu čím jsou narozeniny blíž, tím dávám více najevo jak je v Banátu hezky, že bych se tam někdy rád kouknul se vyplatila. K narozeninám jsem dostal mapu Banátu a knižního průvodce tímto krajem vydaného CK Kudrna. Teď už se zbývalo jen domluvit co a jak, to jsem vyřešili schůzí v hospodě a mohlo se jet.
1.Den - Za jednu noc o pěknejch pár let nazpět
2.Den - Ubytování u Pražáků, neplánovaný odpočinek, hospoda
2 comments:
dobry start
Banát je fakt krásné místo. Nevím, kde přesně jste vy. Já jsem byl v Eibenthalu, když jsme v Oršové montovali regálové systémy. Ještě v době, kdy to u krajanů šlo, jsme si tam zařídili na prodloužený víkend ubytování se snídaní a teda musím říct, že jsme si to fakt užili. Hlavně pak večerní posezení v hospodě U Medvěda. To bylo fakt fajn. :)
Post a Comment