Po domluvě v hospodě a ještě několika upřesňovacích emailech se pět z šesti účastníků schází u nás před barákem, což je první nástupní stanoviště, to druhé je ve Velkých Němčicých u mýho strýce Petra, který obětoval svého osmimístného Transportéra na 780km dlouhou, povrchově nejistou cestu. Po takřka nadupání bagáže do auta, rozloučení se zbytkem rodiny co sme nechali s taťkou doma vyrážíme, a to na prv
ní přestupní stanici (checkpoint) do Velkých Němčic. První část cesty ubíhala celkem pohodově, a za necelé dvě hodiny jsme byli v Němčicích. Přeložili jsme Oktávku do Transportéra, zasedli k mapě a kávě. Zhruba v 9 večer vyrážíme na druhou, podstatně delší cestu do rumunského Rovenska. V sousedních Hustopečích najíždíme na dálnici a po ní jedeme do Bratislavy, dálniční známku ani nekupujeme.Na Slovensko-maďarských hranicích však už kupujeme (ještě slovensky), pokračujeme do Budapeště a dále na Szeged, kde musíme koupit silniční poplatek na Rumunské silnice, tzv. Rozineta. Přejíždíme do Rumunska hraničnícm přechodem Kiszimbor, kde se nás na něco dotazoval hraničák, odpověď "turist banát" rozzářila jeho tvář, máv
l rukou a my byli v Rumunsku. Až do Temešváru to celkem jde, ale v něm to vše začlo. Ranní špička v přeplňěném temšváru, mění veškeré předpisy na právo silnější a drzejší Dacie, a v tom my rozespalý, vykulený turisti. Naštěstí GPSka tak ňák věděla kudy z toho ven a po objetí celého Temešváru kolem dokola, nás cesta vyhazuje na město Resita. Náhle se mění asfalt na stěrk, rychlost se hodně snižuje, no prostě začíná to pravé Rumunsko. A po takovýchto cestách a občas i necestách nás po čtyřech hodinách vítá poledni Rovensko.
2 comments:
Do Eibenthalu se těším. Letos máme před sebou druhý ročník banátského festivalu a jsem fakt nadšený. Je to sice návrat po pěti letech, ale i tak si to užijeme. :) Potkali jsme se tam před pěti lety právě se svojí současnou ženou, když jsme tam byli každý sami. :-) No, tak teď už zbývá sehnat jen obal na mince, počkat si na vstupenky a může se vyrazit. Miluju to tam. <3
Ten den na Bantu vypadá opravdu dobrodružně a úplně mě to láká vyrazit do podobného prostředí. Takové výpravy mě vždy motivují být připravená a mít s sebou vše potřebné. Na delší tůry a outdoor akce se mi osvědčilo mít kvalitní vybavení, které drží tvar i v náročných podmínkách. Díky za inspiraci, určitě bych si to chtěla někdy vyzkoušet!
Post a Comment