
quick jako technobuzna

Quick řádí v klubu

Quick se fotí na samospoušť

Quick nam ukazuje jak ma krasne oholene podpazi
Abychom mohli zobrazit obrázek pořízený Gigapxl fotoaparátem na monitoru potřebovali bychom 70 obrazovek na šířku a 44 obrazovek na výšku, a to všechny s rozlišením 1280x1024 pixelů. Kdybychom chtěli obrázek vytisknout co nejmenší tak, aby běžné oko bylo schopno rozpoznat všechny detaily, musela by mít zvětšenina rozměry 3 x
Nejlepší představu ale získáme, když se podíváme do galerie výsledných obrázků. Cílem týmu je totiž zachytit krásu památek tak, jak je dnes vnímáme. Nejde totiž jen o projekt technologický, ale také umělecký, a při prohlížení úchvatných záběrů dáte autorům za pravdu - tyto snímky si vysoké rozlišení opravdu zaslouží.
Abychom si ještě před podrobnějším pohledem na technologické pozadí projektu ilustrovali, jakých výsledků fotografové dosáhli, vybral jsem dvě fotografie, na nichž je vysoké rozlišení obzvláště působivé.
Raketoplán Discovery - noční záběr
Záběr zachycuje raketoplán Discovery při západu slunce, během pauzy v přepravě raketoplánu na start.
A teď to přiblížení... Vidíte tu bílou desku pod tryskami raketoplánu? Na výšku má něco přes metr, a od fotografa je vzdálená přes
Podobně bychom si mohli přiblížit detaily trysek nebo pásů přepravujícího vozidla. Tedy pokud bychom měli k dispozici DVD s fotkou v plném rozlišení. Přesně tak, fotografie se na nic s menší kapacitou nevejde.
Baseballový zápas
Další ukázkou je typická fotografie ze sportovního stadionu. Z celkového záběru nejspíše neoceníte fotografovu pohotovost...
Ale když si přiblížíme první metu, vidíme, že fotograf zmáčkl spoušť v pravý čas. Zřetelně vidíme i lidi z publika, rozlišení je dostatečné k tomu, abychom rozpoznali obličeje.
Podobný projekt - holandská organizace TNO umožňuje on-line přístup k 2,5gigapixelové fotografii (lze interaktivně zoomovat a pohybovat se po obraze). Tato fotografie města Delft byla pořízena digitálně.
Myslím si že si tímto manželé Graham Fling a Catherine Aves vydělají pár zlaťáků protože bez pochyby bude jejich vynález chtít armáda a NASA, kterí mají zatím jen 1000 Megapixelů.
Na sedmnáct set vyznavačů nahoty se sjelo k říčce Tyne u britských měst Newcastle a Gateshead. Stali se tak obyvateli "Nahého města". Pozval je sem světoznámý americký fotograf Spencer Tunick, který proslul právě uměleckými fotografiemi obrovského počtu nahých lidí.
Pro Tunicka je to vůbec první práce ve Velké Británii.
Newyorčan už dříve fotil stovky nahých lidí mimo jiné v Barceloně, Sao Paulu či ve Vídni. "Nejde mi vůbec o erotiku. Chci, aby moje fotografie měly smyslný náboj," tvrdí fotograf.
Chtěl by podle vlastních slov ukázat poetiku, která pramení z toho, jak jsou jednotlivá těla poskládána do mozaiky.
I samotní aktéři focení odmítají jakoukoliv spojitost s erotikou. "Není na tom nic exhibicionistického," tvrdí 34letá Cally Danielsová, která pracuje v Edinburghu jako designérka.
Kontroverzní fotograf
Práce osmatřicetiletého Tunicka vyvolává kontroverze po celém světě.
V roce 1994 dokonce skončil společně s modelkou v cele. Policistům se nelíbilo, když pózovala nahá na vánočním stromě před Rockerfellerovým centrem na Manhattanu v New Yorku.
Jeho největší "mozaikou" bylo sedm tisíc Španělů, které vyfotil v červnu 2003 v Barceloně.
Modely pracují zásadně zadarmo. Jediné, co dostávají za odměnu, je podepsaná fotografie.
Nápad na druhý díl veleúspěšného seznamu sedmi divů antického světa je samozřejmě chytrý a přitažlivý. Jeho autor kanadsko-švýcarský podnikatel Bernard Weber, ho navíc překládal jako určitý „nástroj k vyrovnání historické nespravedlnosti“. Na rozdíl od původního seznamu, v němž figurovali jen atrakce středomořského regionu, totiž mohly nyní do světa ramp vstoupit i památky odlehlejší civilizací.
Hlasujte zadarmo
Jenže právě v tom je základ těžkostí, nakonec celé hlasování, do něhož se zapojilo na 100 milionů lidí, poněkud znevěrohodnotili. Nedá se totiž rozhodně říct, že by se vzdělaní lidé z celého světa zodpovědně zamýšleli nad tím, kterým památkám dát status divu. Výsledky spíše odrážejí momentální vzepětí národního sebevědomí v některých zemích a marketingové akce, jež v nich hlasování podporovali. Proto není divů líný a blazeovaný Západ „prohrál“ na celé čáře. Do seznamu prosadil jen římské koloseum, zatímco žhaví favorité jako Eiffelovka věž či Stonehenge skončili v poli poražených (už vůbec nemluvě o našem pražském hradu a Karlově mostu, které byli v širší nominaci). Latinská Amerika má ovšem divy hned tři. K Hlasování pro sochu Krista Spasitele nad Rio De Jančárem totiž Brazilce vyzýval jejich prezident i borci z národního fotbalového týmu, reklamy byly na jízdenkách v aut
obusech a mobilní operátoři umožnili zdarma posílat hlasovací esemesky. Vláda v Peu zase zřídila speciální počítačové kiosky, ze kterých mohli lidé zdarma hlasovat pro Machu Picchu. V Jordánsku se do kampaně na podporu Petry zapojily královská rodina a poníze ze státního rozpočtu, v Indii propagovali Tádž Mahal i místní popoví zpěváci. Jediná zachovalá památka z původního seznamu – egyptské pyramidy – nakonec dostala status „čestného divu“ a nehlasovalo se pro ni.
Šlo hlavně o peníze
Mezi odborníky vzbudila celá akce mírné rozladění . UNESCO se do ní přísně distancovalo (jeho bývalí generální ředitel Frederico Mayor ovšem s organizátory spolupracuje a byl přítomen vyhlášení výsledků). Namítá, že vybrat sedm památek z celého světa o ničem nevypovídá; zvlášť v době, kdy má UNESCO na svém mnohem prestižnějším seznamu 660 kulturních a 166 přírodních památek.
Bernarda Webera proto kdekdo podezírá, že mušlo především o kšeft. On to však odmítá s tím, že do své akce už v přepočtu přes 300 milionů korun a zisk z ním (zatím) žádný nemá. Počítá ale s dlouhodobým pokračováním své myšlenky: nyní by se mělo volit sedm technických divů světa, další budou následovat.
Ať už je to ale s penězi jakkoli, máme tu nepochybně zajímavý úkaz: vyhlášení nových nových sedmi divů se jistě projeví v zájmu veřejnosti a turistickém ruchu.
Napadlo me ze bych mohl dat na blog takovou lehkou ochutnavku toho co poslucham.
Deep Purole – Smoke on the water .. tenhle koncert musel bejt zivotni zazitek.
Wohnout – Rayda
Jarek Nohavica – Mikymauz
Microsoft představil svůj nejnovější produkt – dotykový počítač s názvem Surface. Věc je to vskutku futuristická – umožňuje jednoduché prohlížení fotografií a videí pohybem prstu po obrazovce, rozpoznávat a synchronizovat různá zařízení a třeba i nakupovat. Nejzajímavější je ovšem to, že je to v podstatě stůl určený do obývacího pokoje. Je vybaven 30" displejem (úhlopříčka
Microsoft Surface bude k dispozici koncem tohoto roku, zejména pro hotely, restaurace a další podobná místa. A cena? Asi 5.000-10.000 dolarů (asi 105-210 tisíc korun), což není zrovna málo. Pokud se chcete dovědět víc, navštivte oficiální prezentaci , kde jsou i videa tohoto „stolu“ přímo v akci.
Záběry atomového výbuchu v údolí Krkonoš mohly vyděsit desítky tisíc diváků, kteří pořad obyčejně sledují. Ti, kdo znají kousky skupiny Ztohoven, asi hned věděli, která bije. Na záběru se totiž objevila její internetová adresa.
Panorama vysílá ČT2 každé ráno od 7:50. Přináší živé záběry panoramatických kamer z různých koutů republiky, současně informuje o povětrnostních podmínkách. Záběry z pirátského vstupu do vysílání pořadu můžete vidět ZDE.
"Už jsme zjistili majitele internetové adresy, která se v programu objevila, a vzhledem k tomu, že se jednalo o velmi nevhodné záběry, budeme se je snažit dohnat k maximální zodpovědnosti," sdělil Martin Krafl. ČT podá trestní oznámení kvůli šíření poplašné zprávy.
Krafl dále upřesnil, že pořad Panorama se nevyrábí přímo na Kavčích horách. "Hackeři se nabourali do záběrů, které pro ČT pořizuje společnost Sitour, jež program vyrábí. Konkrétně někdo napadl kameru v Černém Dole," doplnil.
Česká televize nyní podle Krafla posílí technickou ochranu vysílání tak, aby k podobným událostem už nemohlo dojít.
Hackerům hrozí stíhání
Provozovatele areálu v Černém Dole, společnost Markid Trutnov, akce pobouřila. "Dost nás to poškodilo. Kameru máme pronajatou, abychom v místech našich areálů podpořili turistiku. Zvažujeme trestní oznámení na neznámého pachatele," řekl ČTK mluvčí Radek Etrych.
Trutnovská policie zjišťuje, jak se "piráti" do vysílání nabourali. "Na místo vyjela hlídka, aby zařízení ohledala. Trestní oznámení jsme dosud od nikoho nepřijali," sdělil operační důstojník. "Zda došlo k šíření poplašné zprávy, bude výsledkem dalšího vyšetřování," dodal.
Hřib se líbil
Na stránkách umělecké skupiny vzbudila událost převážně kladné ohlasy. "Moc pěkná ukázka síly médií a hlavně její manipulovatelnosti, už se těším na další demonstraci," píše se na webu Ztohoven.
"Toto je jediná cesta, jak lidem otevřít oči a naučit je pochybovat o všem, co vysílají media," myslí si v podobném duchu přispěvatel diskuse na iKomentářích.
iDNES.cz zjistil, že doména Ztohoven.com byla založena teprve před dvěma dny. Zaregistrovanou ji má Tomáš Forejt z Prahy. Od skupiny se ale distancuje. "Já jsem jen registrátor jejich domény a hostingu, které si zaplatili ve čtvrtek," tvrdí.
Havlovo srdce a Znásilněný podvědomí
Skupina Ztohoven na sebe poprvé upozornila už v roce 2003. V pražském metru tehdy překryla osm set reklamních vitrín velkými otazníky. Akcí nazvanou Znásilněný podvědomí chtěla upozornit na neblahý vliv reklamy na člověka.
Ve stejném roce skupina překryla polovinu velkého neonového srdce, které výtvarník Jiří David umístil na Pražském hradě, a tak z něj vytvořila otazník.
Sdružení Ztohoven tvoří podle dostupných informací kolem dvaceti mladých umělců. Svou identitu skrývají pod pseudonymy Roman Týc, Petr Olejka, Tomáš Jasný, Otto Horší nebo Sláva Svoboda.
Z Bruselu přišla pobuřující zpráva: z připravovaného zákona o označování lihovin v Evropské unii vypadlo ustanovení, které umožňovalo používat pro naši milovanou tradiční pálenku ze švestek pojmenování slivovice. Podaří se odvrátit ránu, jež by mnohé z nás zasáhla na místě z nejcitlivějších
Zbylý text pak praví, že jako slivovice bude označován pouze nápoj ze zemědělského lihu. Také vás hned napadlo, že jde o komplot velkovýrobců kořalek proti jejich trpasličím, leč početným palírenským konkurentům. To je však teorie stejně efektní jako málo pravděpodobná. Zpravodaj zákona Němec Horst Schnellhardt vcelku podle očekává ní tvrdí, že slivovicová pasáž textu vypadla omylem při jeho zkracování a úpravách. Hloupé ovšem je, že neúplný zákon prošel jednáním v příslušném výboru (jemuž mimo chodem šéfuje český europoslanec Miroslav Ouzký) a vydal se na
další pouť po spletitých stezkách legislavity ; to by mělo už tomto měsíci završit hlasování celého parlamentu. Naši europoslanci tak teď mají nový těžký úkol: během pár dnů musejí dát
dohromady pozměňovací návrh, který by nám slivovici zase vrátil. A hlavně prosadit ho na parlamentním fóru: To znamená vysvětlit stovkám lhostejných poslanců z celé Evropy, proč by pro něj měli hlasovat. Pomoci přitom má zpravodaj Horst Schnellhardt, na jehož hlavu vina za celou situaci padá především. Přesto ale nelze vyloučit, že se věc můžou nastat nejrůznější zmatky a průtahy. Lobistická síla slivovice přece jen není taková jako síla vodky: švestková vůně může být pro europoslance příliš slabá a nezajímavá. To by pro česko-moravsko-slezské pálenice znamenalo podobný průšvih jako dříve pro velkovýrobce lihovin zákaz používání slova rum. Pálila by se pak „švestkovice" nebo třeba „moravská voda"? Majitele pálenic možná čekají zlé časy. Budou kvůli Bruselu muset na slivovici zapomenout? Ale ne - věřme, že nám tradiční slivovice zůstane zachována. Jen to možná kvůli trapné byrokratické chybě bude chtít ještě dost času a úsilí.
při níž pod heslem Dnes do země, zítra do kalíšku! zasadili 200 mladých stromků trnek (švestek).
„Pokud nám Brusel zakáže používat slovo slivovice, přijdou akce občanského odporu," prohlašovali jedním hlasem účastníci akce.
„To slovo je naše a my ho budeme používat dál, i kdyby se úředníci třeba postavili na hlavu!"
Na jaře letošního roku byla nad největším kaňonem světa slavnostně otevřena unikátní skleněná vyhlídková terasa Skywalk, most ve tvaru podkovy. „Nebeský chodník“ je zavěšen ve výšce
Fascinující stavba vyčnívá